Její stav byl velmi vážný
Bezprostředně po neštěstí měla Terezka téměř utrženou nožičku a ještě těžce poškozený močový měchýř. Bylo to zlé. Záchranka přijela sice téměř okamžitě, ale zranění bylo tak vážné, že v kladenské nemocnici si na nějakou záchranou akci lékaři netroufali. Terezku proto vrtulníkem převezli do pražské nemocnice v Motole, kde jsou na podobné těžké úrazy přece jen podstatně lépe zařízeni i vybaveni. Terezku v motolské nemocnici okamžitě operovali a na sále byla plných osm hodin. Její stav byl velmi vážný. „Prvních 14 dní mě lékaři dokonce citlivě upozorňovali, abych raději počítala s nejhorším,“ vzpomíná na nejkritičtější chvíle nejen dceřina, ale i svého života paní Kateřina. Terezka byla celý první měsíc po úraze v umělém spánku a teprve poté se její stav začal postupně stabilizovat, až bylo jasné, že už je mimo ohrožení života. „Po více než dvou měsících strávených v motolské nemocnici nám dcerku pustili konečně domů,“ vypráví paní Kateřina.
Už se moc těší do školy
Život Terezky se podařilo zachránit, ale následky těžkého úrazu už bude mít patrně doživotně. Nožička jí od kolene dolů zcela ochrnula. Po propuštění z motolské nemocnice začala malé pacientce ,,nekonečná“ rehabilitace, která trvá dodnes. Terezka dnes pravidelně navštěvuje kladenský rehabilitační stacionář ZVONEK, kde se o ni starají maximálně obětavě. „Kromě toho s ní jezdím jedenkrát týdně do Prahy na Strahov na plavání, které jí také hodně pomáhá,“ uvádí mimořádně obětavá maminka. Terezka sice na invalidní vozík vyloženě závislá není, teoreticky by si vystačila s berličkami, ale na delší vzdálenosti je invalidní vozík přece jen nutností. Přes svůj handicap se chová Terezka, která je mimochodem moc hezká, velmi statečně. V současné době je s krutým osudem již vyrovnaná a své životní neštěstí si zatím příliš nepřipouští. Naopak, je to vyloženě živá, temperamentní a veselá holčička. Letos v září začne povinnou školní docházku a do školy se moc těší. „Dcerka se se svým osudovým životním neštěstím dokázala vyrovnat podstatně lépe než já,“ uzavírá obětavá a sympatická maminka paní Kateřina Valentová.
