Tvořivostí a uměním k lepšímu životu

Lidová konzervatoř

Jak vyplývá z názvu školy, je složena ze dvou subjektů. Lidová konzervatoř nabízí studium v šesti základních uměleckých směrech - v hudebním, výtvarném, dramatickém, tanečním a v oborech výtvarné fotografie a videa. Obory jsou přístupné všem věkovým kategoriím, tj. dětem, mládeži, dospělým a seniorům. Nabídka formou externího a dálkového studia prakticky vyplňuje prázdný prostor mezi základními uměleckými školami a vyššími a vysokými uměleckými školami. Škola není zástupným řešením studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě či na jiných uměleckých školách, ale nabízí seriózní umělecké vzdělávání zájemcům s profesionálními ambicemi, stejně tak jako těm, kteří se rozhodli studovat později, při jiném studiu, při zaměstnání anebo jen tak pro radost.

Umělecká a terapeutická rovina

Múzická škola nabízí široké možnosti pro rozvoj posluchačů se zdravotním postižením ve dvou základních rovinách - umělecké a terapeutické. Obě jsou vzájemně spjaty, doplňují se a podmiňují. Spojují je základní principy a formy práce, posluchači jsou ke studiu vedeni pouze svým osobním zájmem učit se, pokoušet se tvořit, pracovat na sobě, rozvíjet se a pronikat do duchovního světa cestou pěstování umění, vlastním učením i tvorbou. To vše v integraci se zdravými posluchači.

Od založení Múzické školy, tehdy Dětské múzické školy, uplynulo více než dvacet let. Zeptala jsem se paní ředitelky Miloslavy Soukupové, která tento unikátní projekt vymyslela a uvedla v život, co bylo impulsem a jak škola vznikala.

Děti se zdravotním postižením s námi žijí v jednom světě, mají stejné potřeby, sny a přání, chtějí si stejně jako ostatní hrát, zpívat, tančit, malovat, mít kamarády a radovat se z toho, co dokážou. Zatímco pro zdravé a talentované děti existovala rozsáhlá síť základních uměleckých škol a jiných kulturních zařízení, dětem s handicapem určeny nebyly, vlastně jim byly upírány. Každý má však právo na rozvoj, podporu, zájem, radost, učení, prožívání a vzájemný společenský kontakt. Víme, že tvůrčí, umělecké činnosti výrazně pomáhají v rozvoji mentálních, smyslových, pohybových a rozumových schopností, např. zpěv a dechové nástroje posilují dýchání, rytmická cvičení zklidňují a podporují soustředění, tanec k tomu přidává pohybovou rehabilitaci tím nejpřirozenějším způsobem. Všechno se vším souvisí a tak jsme se rozhodli funkčně propojit uměleckou výuku a terapii a vznikla naše krásná školička. Dává šanci všem potřebným přirozeně rozvíjet své schopnosti, dovednosti, případně i nadání, to vše v součinnosti se zdravými vrstevníky.

Velmi zjednodušeně řečeno úřednická rutina a peníze. Narážela jsem na nepochopení, protože projekt měl oborové přesahy a byl pro ně nezařaditelný. Neexistovala tehdy příslušná kolonka pro tak široký záběr činností, které spolu ale logicky velice úzce souvisely. Scházel zkrátka „šuplík“, do kterého by školu zařadili. Nejvíc pochopení projevili zástupci odboru kultury Magistrátu města Ostravy a městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Bez nich by Múzická škola těžko vznikla. Ale povedlo se a v září roku 1991 jsme zahájili výuku v malé vilce v Hynaisově ulici.

Ne. Již v průběhu prvních let se škola jednoznačně osvědčila a potvrdila svou potřebnost. Zájem ze strany odborné i laické veřejnosti, žáků a rodičů byl tak veliký, že kapacita budovy v Hynaisově ulici brzy přestala stačit. Tak jsme opět psali, žádali a prosili o větší objekt. Díky výše zmíněným institucím se nám to nakonec podařilo. Zrekonstruovali jsme dům v Nivnické ulici a v roce 1995 jsme se nastěhovali „do nového“. Plně vybavený funkční objekt se schodišťovou plošinou, koncertním sálem, tělocvičnou, vybavenými učebnami a zahradou otevřel nové výukové možnosti a zájem dětí a hlavně rodičů tak dále stoupal. Ale během několika let budova praskala ve švech. Zase nastaly kapacitní problémy, které jsme zpočátku řešili pořadníky a pronájmy, a nakonec jsme se se Statutárním městem Ostrava dohodli na financování nové, nekonvenční a originální přístavby. Psal se rok 2006 a my jsme slavnostně zahajovali školní rok v nově upravené budově. Tyto prostory již plně vyhovují našim potřebám a opět inspirují a vybízejí k jedinečným nekonvenčním aktivitám a činnostem.

Múzická škola je mé milované, již dospělé dítě. Prožili jsme spolu dobré i zlé a dnes mi dělá jen radost. Těším se z našich žáků, z jejich láskyplných spolupracujících rodičů, ze svých kolegů, kteří jsou skvělí odborníci se srdíčky na pravém místě. Mám radost také z toho, že mě neopouští zdravá a tvořivá mysl. Přeji si, aby v Múzické škole v Nivnické ulici stále sídlily múzy, které budou sloužit všem potřebným a všemu potřebnému.

Tuhle větu v různých podobách jsem během doby, kdy jsem psala tenhle článek a docházela do školy, slyšela mnohokrát. Od rodičů i pedagogů, děti to pak dávaly najevo svým vlastním způsobem, úsměvem, bezprostředností a nadšením. Děti tady nechodí jen do školy, kde se něco učí, chodí si hrát a tvořit, nejsou tady pouze učitelky a učitelé, ale taky tety a strejdové. Děti často pracovníky školy oslovují jménem, ať už je to učitelka, ředitelka, údržbář nebo sekretářka. Chodí se i obejmout nebo popovídat. Mnoho pedagogů stejně jako paní ředitelka je tady od zrodu Múzické školy a někteří absolventi už mají svou vlastní uměleckou historii. „Zpívání, malování, muzicírování, tancování a vůbec jakékoliv tvoření je vlastní všem dětem, ať už mají talent nebo handicap. Potřebují jen podporu, vstřícný přístup a vzbudit zájem a nadšení. Vidíme to dnes a denně. Radujeme se spolu s dětmi z každého pokroku a úspěchu,“ dodává paní ředitelka.

Tvořivá a živá země pro každého

Dlouhodobý hudebně-pohybový projekt s názvem Eia Gaia! je společným dílem žáků, lektorů, rodičů a přátel Múzické školy. Je podporován sdružením NOEMA a vytváří prostor pro společný umělecký projev zdravých i handicapovaných účastníků. Každý rok má projekt konkrétní téma, které se na zkouškách rozvíjí, je ovlivňováno tvořivou improvizací, začleňuje do celku osobní projev každého účastníka, podporuje tvořivost a spontánnost. Téma se vždy dotýká planety Země, živlů, přírody a člověka. Proces zkoušení je dlouhodobý a otevřený. Nástrojem pro vyjádření je vlastní tělo, pohyb, tanec, zpěv, řeč, zvuk, gesta a hra na hudební nástroje. „Na našich zkouškách zažíváme poměrně často náhlé přívaly radostné akční spontaneity. Pozorujeme také terapeutické efekty, z nichž některé mají trvalý charakter. Snažíme se podporovat jakýkoliv umělecký projev co nepřirozenějším způsobem, důležitá je spolupráce, interakce a rozvoj jak pohybový tak duševní,“ říká hudební skladatel Pavel Helebrand, který je duší tohoto projektu.

Rozdíly samozřejmě jsou. Zdraví, mezi nimiž jsou zkušení pedagogové školy, připravují a citlivě vytvářejí prostor, v němž se pak pohybují společně s handicapovanými. Jsou mezi námi speciální pedagogové, profesionální dirigent a člověk, který se věnuje choreografii. Každý z pedagogů má nějakou odbornost. V projektu Eia Gaia! mohou handicapovaní uplatnit v rámci větších forem své schopnosti a dovednosti rozvíjené na individuálních hodinách v Múzické škole. Zároveň se při naší společné práci během tematických improvizací projevuje jejich spontánní tvořivost.

S Múzickou školou spolupracuji už dlouho. Žáci, pedagogové a přátelé školy vystupovali v letech 2005-2008 jako hosté v mé operní inscenaci Ngoa-É v Národním divadle moravskoslezském. Zde zpívali Sluneční kánon, který jsem napsal na žádost ředitelky školy Miloslavy Soukupové. Další takovou spoluprací byla skladba s názvem Múzy mají mnoho tváří. Na ní se kromě lidí z Múzické školy podíleli i žáci Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě a členové Operního studia NDM. Vzniklo zvláštní, polysouborové dílo. Provedení už vyžadovalo i jisté choreografické a režijní pojetí. V zárodečné formě se zde objevily principy, které dnes můžete najít v Eia Gaia! Po těchto společných zkušenostech mi Miloslava Soukupová navrhla, abychom zkusili v Múzické škole realizovat dlouhodobý integrační projekt zdravých a handicapovaných. Ve školním roce 2008/2009 jsme se scházeli s pedagogy školy a připravovali hudební a pohybový materiál pro budoucí společnou práci. Celý projekt tedy nevznikl z nějakého náhlého popudu, ale postupně rozvíjel impulsy, které přicházely z mnoha stran. U počátků naší společné práce stála dirigentka Ema Mikešková, choreografka a tanečnice Tereza Vejsadová, učitelé Múzické školy Eva Krňávková, Marie Helebrandová, Vladimír Galusek a Jana Helebrandová, zpěvačka Radmila Gruberová a flétnistka Tereza Pogodová. Ti všichni vnášeli a formovali spolu se mnou principy a způsoby naší práce. V současné době se kromě hudebních aktivit snažíme intenzivněji rozvíjet taneční a pohybový projev handicapovaných.

Sdružení NOEMA podporuje s nadšením

Sdružení rodičů a přátel Múzické školy se speciálním zaměřením na děti a mládež se zdravotním postižením s příznačným názvem NOEMA vzniklo v roce 2004, aby podporovalo rozvoj školy a jejích handicapovaných i zdravých studentů a prosazovalo tvořivou koncepční strategii. Usiluje zejména o úzkou a trvalou spolupráci rodičů a pedagogů při práci s dětmi, ať už je to na úrovni výchovných programů, tvořivých činností nebo začlenění dětí se zdravotním omezením do běžného života. Pořádá kulturní, společenské a vzdělávací akce, festivaly a soutěže v zájmových a uměleckých činnostech. A v neposlední řadě podporuje akce školy finančně, materiálně i vlastní prací. Děti s nejrůznějšími druhy postižení mají díky sdružení NOEMA jedinečnou možnost zúčastnit se každoročně letního ozdravného pobytu, který by pro mnohé z nich byl jinak nedostupný.

http://www.lko.cz/muzicka-skola/obory

http://www.eia-gaia.cz/videa/

http://www.noema.ic.cz/

http://www.youtube.com/watch?v=zT2SLmUysEM