Alkohol poznal v šesti letech
První zkušenost s alkoholem měl v šesti letech. „Na svatbě strýce jsme s bratrancem, který je ještě o dva roky mladší, kradli vaječný koňak ze stolu a pod stolem jsme ho popíjeli. U obou to málem skončilo otravou alkoholem. Já si z toho moc nepamatuji, protože to bylo v raném dětství, znám to jen z vyprávění,“ popisuje Libor svoji první opilost. Potom se k alkoholu dostal až ve druhém ročníku střední školy. Začal se spolužáky chodit na tzv. poobědní pivo do jedné blízké restaurace. Tam si dali 1 – 2 piva a pomaloučku se začala tvořit alkoholová závislost. Po střední škole nastoupil Libor na vojnu. „Tam jsem se paradoxně napil piva jen o přísaze, pak ještě jednou doma na dovolence a jinak vůbec ne,“ vypráví Libor. Když se vrátil po vojně domů, odstěhoval od rodičů do vlastního bydlení, a začal si užívat svobodného života, diskoték, restaurací a také popíjení. V té době přišly do módy šipky, Libor je začal hrát závodně. I při hře se hodně pilo.„Alkohol mi pomáhal lépe komunikovat, protože ve společnosti jsem člověk málomluvný. Ovšem často jsem překročil hranici a pomalu to začínalo být neúnosné,“ říká Libor.
První léčbu absolvoval v roce 2003 v Psychiatrické léčebně Jihlava.„Dostal jsem se tam po epileptickém záchvatu, když jsem se pokoušel se ze závislosti na pití dostat sám. Nemyslel jsem si, že jsem alkoholik, ale pro klid rodiny jsem léčbu podstoupil,“ vypráví Libor. Byl tam tři měsíce, po celou dobu nebyl sám se sebou vyrovnaný, nepřipustil si svoji závislost. Není tedy divu, že po návratu mu předepsaná úplná abstinence nešla. Snažil se podle svých slov o kontrolované pití, ale do půl roku bylo vše při starém a Libor šel na další léčbu. Během osmi let se na oddělení závislostí psychiatrické léčebny ocitl šestkrát. Rodina se od něj distancovala. „Ale vlastně jsem ani nechtěl, aby se se mnou stýkali, protože jsem se styděl, že jsem selhal. Byl jsem rád, že jsem sám. Já jsem takový typ „alkoholik jezevec“, který si koupí chlast domů a tam se během týdne tak zřídí, že ho nikdo nepozná,“ vypráví Libor.
Pití bylo obranou proti stresu
Až po třetí léčbě si Libor uvědomil, že je to s ním špatné a bude muset doživotně abstinovat. Přesto přišly další recidivy, ne proto, že by chtěl, ale kumulovalo se v něm napětí a stres, které řešil opět pitím.„Hlavní důvod byl ale ten, že jsem jenom tak dělal, že nechci pít, a to bohužel nestačilo. Až při poslední recidivě v roce 2008 jsem si řekl, že takhle to fakt dál nejde a rozhodl jsem se s tím s konečnou platností něco udělat,“ líčí své rozhodnutí Libor. Za prvé začal pravidelně navštěvovat ambulantní poradny pro uživatele návykových látek, kam v poslední době už chodí v delších intervalech, protože dokáže abstinovat dlouho. Za druhé navštívil skupinu Anonymních alkoholiků (AA) v Jihlavě. „Když jsem poprvé přišel na setkání, tak jsem vůbec nevěděl, do jaké společnosti jdu a co si mám pod AA představit. Zazvonil jsem a otevřel mi Vláďa, se kterým jsem byl na léčbě v roce 2003. Jenomže on od té doby abstinuje a já jsem se v tom potácel dalších osm let. Když jsem uviděl Vláďu, tak ze mě nervozita spadla. Jen díky tomu, že chodím do AA a těším se tam, tak nepiju. Jsem rozhodnutý, že chci abstinovat doživotně a AA mi v tom pomáhá,“ chválí si Libor jihlavskou skupinu Anonymních alkoholiků.
Problémy se hromadily
Být alkoholik znamená také moře problémů. Libor přišel o rodinu. Manželka od něj odešla, když dceři byly tři roky. „Fakt je, že když jsem měl jednou za 14 dní dceru doma, tak mě neviděla opilého. To jsem se vždycky držel. Přesto jsme se odcizili a až teprve teď se k sobě pomalu vracíme. Ona studuje střední školu a nemá tolik času, ale já na ni nechvátám, protože ztracená důvěra se těžce získává zpět,“ podotýká Libor. Další velké problémy jsou finanční, protože Libor ignoroval všechny upomínky a nic neplatil. „Můj největší úkol do budoucna je tyhle záležitosti srovnat, protože jsem čestný člověk a nechci zůstat nikomu nic dlužen. Teď prostřednictvím agentury a právníka podávám u krajského soudu žádost o oddlužení. Doufám, že se mi podaří povolení dostat. Mám pět let na to, se z toho vysekat,“ zakončuje Libor svůj příběh.
Libor si našel přítelkyni, která je také bývalá alkoholička, ale nepije už pět let. Má čtyřletou dceru a Libor se jim oběma hodně věnuje. Přes léto rád jezdí na kole a v zimě chodí na pěší procházky. Dalším jeho koníčkem je akustická kytara, rád si na ní brnká. Na léčení se naučil pracovat s hlínou, vyrábí různé dárečky pro lidi kolem sebe. Výrobky si nechává vypalovat v jihlavské léčebně a spolupracuje s nimi.
