Samota je zlá
Valy se vdala a narodila se jí dcera. Manžel byl řidičem dálkového kamionu a většinou byl mimo domov. Výchova dcery i starosti o domácnost tedy zůstávaly na samotné Valy. Přitom celý život těžce pracovala jako dělnice. O invalidním důchodu se u ní uvažovalo už v léčebně v Kosmonosích, ale protože „marodila jen sedm měsíců“, nakonec jí žádnou invaliditu nepřiznali. Odešla normálně do starobního důchodu v třiapadesáti letech. Dnes žije Valy sama. Manžel je po smrti a s dcerou se stýká jen příležitostně. Snad právě samota znovu rozjela její psychické problémy, tentokrát bohužel naplno. „Ještě když jsem měla pejska, který byl mým nejbližším společníkem, tak to šlo. Když ale v pouhých sedmi letech umřel, začalo to se mnou jít z kopce. Byla jsem na něho přece jen hodně citově vázaná,“ vysvětluje paní Valy.
Znovu v léčebně
Před třemi lety byla Valy znovu hospitalizovaná, tentokrát v psychiatrické léčebně Sadská, která je pobočkou Kosmonos. To už tam strávila skoro celý rok. Během té doby se dala alespoň z části do pořádku a mohla se vrátit do normálního civilního života. Ale letos začátkem jara se do Sadské dostala znovu. Ač je v léčebně již přes půl roku, její stav se zatím nijak výrazněji nelepší. „Mým největším přáním je být na tom zase psychicky dobře, abych mohla žít a fungovat doma v Jablonci,“ uzavírá Valy Maibrodová. Věřme, že se jí to skutečně podaří, přestože si v Sadské ještě nejspíš nějaký čas pobude.
