Poválečná léta
Po válce se celá rodina přestěhovala z kladenské čtvrti Dřín do jiné, zvané Kročehlavy. „Na poválečná léta nevzpomínám nijak ve zlém. Byla jsem členkou Svazu mládeže, jezdila na různé budovatelské brigády, včetně Staveb mládeže. Měli jsme v tehdejším Svazu perfektní kolektiv, často jsme pro veřejnost zpívali a recitovali,“ uvádí paní Geletová. V roce 1950 se vdala za vyučeného pekaře Františka, se kterým pak žila až do jeho smrti. Společně vychovali tři děti. „Manžel zemřel již téměř před 30 lety a já pak žila dlouhá léta sama v činžovním domě v Kladně-Kročehlavech,“ říká s lítostí v srdci paní Věra. Až po osmdesátce začala mít zdravotní problémy. „Náhle se objevily těžké potíže s nohou. Ucpala se mi céva a problémy se nakonec natolik zhoršily, že jedinou možností byla složitá operace nohy. Operovali mě v březnu roku 2010. Z léčebny dlouhodobě nemocných mě přeložili už do Domova pro seniory v Kladně,“ říká paní Věra.
Už není sama
„V domově mám pokoj sama pro sebe, včetně sociálního zařízení. O nic se nemusím starat, jídlo mi přinesou až na pokoj, je dobré a je ho až nadbytek. Ošetřující personál je tu velmi hodný a obětavý,“ pochvaluje si seniorka, která ráda čte hlavně historické, životopisné a cestopisné publikace. Také jí vyhovují společenské akce, které kladenský Domov pro seniory velmi často pořádá. Ráda si poslechne vystoupení nejrůznějších hudebních skupin, zúčastňuje se vědomostních soutěží, pravidelného promítání filmů a předčítání na pokračování.
Text i foto: Luboš Hora
