Veronika

Verunka

Diagnóza: disociativní porucha

„Myslím si, že tato porucha byla způsobena mým imaginárním kamarádem, na kterého jsem sváděla všechny své neúspěchy,“ uvádí sympatická slečna. Po propuštění přešla do péče ambulantního psychiatra, užívala lék a byla psychicky v pohodě. Úspěšně dostudovala pedagogické lyceum a po maturitě začala studovat na JAMU v Brně. Na konci léta letošního roku přerušila úspěšně se rozvíjející životní dráhu druhá hospitalizace, tentokrát v pražských Bohnicích. Diagnóza? Stejná jako v Motole – disociativní porucha. K léčbě přistoupila Veronika velmi aktivně. Pravidelně každé čtvrteční odpoledne chodila zahrát na kytaru i zazpívat do místního Peer klubu. A byla zde velmi oblíbená. „Hra na kytaru je mým koníčkem, i když jsem samoukem,“ říká Veronika. V bohnické nemocnici se věnovala i dalším aktivitám. Navštěvovala papírenskou dílnu, pletla košíky i se zúčastňovala hipoterapie. Právě vysoká aktivita při léčbě je nejlepším předpokladem k rychlému i úspěšnému uzdravení. Však byla Veronika už z nemocnice propuštěna.

Plány do budoucna

Vrátit se ke studiu na JAMU nebude díky mimořádné aktivitě i cílevědomosti pro Veroniku jistě problém. Již má i jasno v tom, čemu by se v budoucnu chtěla věnovat především. „Na Janáčkově akademii jsem se zaměřovala hlavně na autorské divadlo formou vlastní tvorby. Mám za sebou samostatný projekt na téma vnitřní zpověď. Využila jsem při něm vlastní zážitky i zkušenosti ze své první hospitalizace v Motole,“ uvádí studentka Veronika. Cíle do budoucna má vysoké. „Při své další režisérsko-dramaturgické práci bych chtěla co nejvíce využít obou svých hospitalizací a snažit se přitom bojovat proti zkreslené a špatné pověsti psychiatrických zařízení,“ uzavírá sympatická Veronika.