Vím, že život není pohádka, ale odreagovávám se

Paní Amálka v nemocnici

Paní Amálka vystudovala Střední zdravotnickou školu v Benešově, ale jako zdravotní sestra pracovala pouhé tři měsíce. Pak udeřila nemoc. „Začala jsem mít problémy, na krku se mi zvětšovaly uzliny. Šla jsem na vyšetření a přitom se zjistilo, že mám rakovinu lymfatických uzlin. Říká se tomu Hodgkinova choroba a vyskytuje se právě u mladých lidí. Chirurgický zákrok jsem nepodstoupila, pouze ozařování a chemoterapii, půlroční léčbu. Měla jsem štěstí, že se u mě nemoc podchytila včas a drastická léčba zabrala. Teď už je to 20 let a nemoc jakoby zmizela. Jenom chodím každého půl roku na kontroly.“

Jak jsi to snášela? Zprávu o vážné nemoci a pak ozařování a chemoterapii?

Jelikož jsem vystudovaná zdravotní sestra, tak mi diagnózu řekli rovnou. S výsledky vyšetření ORL mě poslali přímo do Prahy, že budou hned vědět, o co jde. A potom mi dali podmínku, že musím jít na psychiatrii. Že je to drastická a dlouhá léčba, která oslabuje nervovou soustavu a já musím být silná. Pravda je, že jsem na nervy byla. A když je člověk psychicky na dně, tak je špatná imunita celého organismu. Vlastně mi řekli, že mám dvě vážné nemoci: rakovinu a psychické onemocnění. A tak jsem ležela na psychiatrii a dávali mi psychofarmaka.

A to jsi tedy celou dobu nechodila do práce?

Měla jsem neschopenku na rok. Potom jsem dostala invalidní důchod III. stupně. Ale myslím si, že jsem důchod dostala kvůli té psychice, ne kvůli Hodgkinově nemoci.

Ty jsi byla v psychiatrické léčebně?

V roce 2006 jsem byla tři měsíce v léčebně v Havlíčkově Brodě. Byla jsem tam soudně, protože jsem nepodepsala rozhodnutí lékaře.

Oni Ti doporučili psychiatrickou léčbu a Ty jsi ji odmítla?

Měla jsem podepsat, že tam chci být dobrovolně. Když to člověk nepodepíše, tak by ho měli správně po těch třech měsících pustit. Byla jsem na tom lepším oddělení. Dostávala jsem elektrické šoky a léky. Oni mi tam pomohli, ale nechtěla bych zpátky do léčebny. I když tam měli koně a prováděli hipoterapii. Učili nás, jako koně čistit, jak z kopyt vyndat nečistotu, krmit je, dávat jablíčko. Pak tam byli také čtyři pudlíci, když jsem zavolala jménem, tak mi pejsek vyskočil na klín a nechal se mazlit.

A teď, jak jsi se dostala sem na interní kliniku?

Tady jsem od července letošního roku. Mám problém s tělními tekutinami. To jsou vlastně výpotky. Mám je na plicích a kolem osrdečníku. Já jsem cítila už déle, že mi bije srdíčko, ale oni si mysleli, že jsou to nervy, tak mi dávali další léky, ale mě bylo pořád špatně. No nakonec mě poslali sem na odborné vyšetření. Nejdřív si nevěděli rady, byli z toho nešťastný, takže to trvalo měsíc, než mě dali trochu do pořádku. Neoperovali mě, jenom mi jehlou vysáli ty nahromaděné tekutiny z těla. Ležela jsem celý měsíc na jednotce intenzívní péče, pořád mě drželi na přístrojích.

Z čeho se ty tekutiny hromadí?

To nikdo neví a musí se zjistit proč. Proto tady už dva měsíce ležím. Zatím se to řeší tím odsáváním, protože kdyby to neudělali, mohla bych se zadusit nebo by mi mohlo selhat srdce a já bych umřela.

Ale to je také hodně náročné na psychiku, ne?

Když jsem se tady dostala z nejhoršího, měla jsem pocit, že potřebuji nějakého psychologa, s někým si popovídat, protože tu nemoc celou dobu zvládám sama a tohle se stalo úplně poprvé, že jsem si sama se sebou neporadila. Měla jsem konzultaci s psychiatrem, ten byl docela milý a upravil mi dávku léků. Na tohle byl dobrý Baobab, sednout si do kruhu lidí, kteří mají podobné problémy a vypovídat se.

Máš někoho, kdo Ti pomáhá?

Pomáhá mi matka. Jsme samy dvě. Když chce jet třeba za kamarádkou, tak odjede jenom, když mi je dobře. Mám o tři roky starší sestru, ale ta má svoji rodinu a svoje starosti.

Máš nějaké koníčky, co děláš, když jsi doma?

Mým oblíbeným koníčkem je četba, ale nějakou náročnou literaturu bych nezvládla. Luštím lehčí křížovky, tak si cvičím mozek. Ráda také vyšívám. Mám takové předlohy, to se i hodně počítají barvy a to mi právě pomáhá po psychické stránce. Pak se dívám na televizi, na seriály (teď se těším na novou Sanitku), filmy o zvířatech a na pohádky. V nich všechno dobře skončí. Život není pohádka, ale já se tak odreagovávám.

Lenka Nováková

Hodgkinova choroba (maligní lymfogranulom) - jde o relativně časté nádorové onemocnění, které postihuje mladé lidi mezi 25 - 35 lety a pak lidi po 55 roce. Nemoc prvotně vychází z lymfatické tkáně. Tu tvoří především lymfatické uzliny, dále slezina a játra. Hodgkinově chorobě se také říká "rakovina lymfatických uzlin". Hlavní složkou lymfatické tkáně jsou lymfocyty, které řadíme mezi bílé krvinky, a jejich hlavní funkcí je obrana organismu proti infekci. Při nádorovém postižení lymfatických uzlin dochází k jejich nebolestivému zduření, které buď včasně zjistíme (nahmatáme), nebo, jsou-li prvotně postiženy uzliny v hrudníku nebo v břiše, až později, kdy mohou zvětšené uzliny utlačovat některý vnitřní orgán. Prvotní příčina, proč dojde k nádorové změně lymfocytů není známa. Bylo zkoumáno mnoho rizikových faktorů, byla vyslovena určitá podezření (infekční mononukleóza, infekce virem Epstein-Barové), ale žádný z těchto faktorů nebyl jednoznačně v souvislosti se vznikem Hodgkinovy choroby prokázán. Hodgkinova choroba je příkladem úspěchu moderní medicíny, neboť tuto chorobu lze ve vysokém procentu zcela vyléčit. Zásadním postupem je léčba protinádorovými cytostatiky (chemoterapie), výjimečně ozáření (radioterapie) postižené oblasti. Léčba trvá standardně asi 6 měsíců a po kontrolním komplexním přešetření se buď ukončí, nebo může následovat doplňková radioterapie.