Vyvstávají zvědavé otázky, co všechno asi takový pes dokáže, jak dlouho se to učil a co všechno s ním cvičitelé prováděli. Abychom odhrnuli roušku tohoto „tajemství“, vypravili jsme se do Výcvikového střediska vodicích psů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Praze-Jinonicích, kde nám ředitelka ing. Hana Jasenovcová odpověděla na všechny zvídavé otázky a ukázala nám, jak vypadá výcvik takového zvířete v praxi. Než se z malého štěněte stane zkušený vodicí pes, uplyne minimálně 18 měsíců intenzívní práce cvičitele i samotného zvířete. Tato doba se skládá ze dvou zásadních period a sice „předvýchovy v domácím prostředí“ a „výcvikem ve středisku“. Když je pejskovi přibližně rok a půl, zvládá všechny potřebné dovednosti a je schopen plnit funkci průvodce nevidomého člověka.
Školka základ života
Období předvýchovy je jakousi obdobou „mateřské školky“. Začíná předáním osmitýdenního štěněte do rodiny dobrovolného spolupracovníka, který má plně hrazenou výživu a veterinární péči o štěně a na druhou stranu se zaváže, že pejskovi vytvoří určité podmínky a bude ho vychovávat podle domluvených zásad.
Hlavní podmínkou je, že zvíře musí vyrůstat „ve smečce“, což v překladu do laické řeči znamená v bytě, kde je v neustálém kontaktu s člověkem. Není možné, aby ho vychovával někdo, kdo odchází denně na osm hodin do práce a nechá ho bez dozoru. Takový pes se pak začne nudit, bude vyplňovat volný čas po svém a těchto návyků ho už nikdo nezbaví. Vychovatel by proto měl být s pejskem co nejdelší část dne a učit ho potřebným společenským i hygienickým návykům.
Příprava na život s nevidomým
Další podmínkou je, aby si pes zvykal na venkovní prostředí a chodil se svým průvodcem na pravidelné vycházky. Ty ovšem nemohou být ledajaké, protože zvíře bude provázet nevidomého člověka především v městském prostředí, a tak by si mělo zvykat hlavně na pouliční ruch a veřejnou dopravu. Jízda autobusem, tramvají nebo metrem, stejně jako chůze na vodítku a neutíkání za jinými psy, musí patřit k jeho základním školkovým dovednostem. Pracovníci výcvikového střediska však nenechávají svého svěřence bez povšimnutí a jednou měsíčně zvou vychovatele s pejskem na kontrolní dny, kde je bedlivě sledován jeho zdravotní stav a povahové vlastnosti, které jsou u vodícího psa zvlášť důležité. Pokud se zjistí, že je zvíře nadměrně bázlivé či lekavé, či naopak hyperaktivní nebo dokonce agresivní, musí být z předvýchovy vyřazeno. Obvykle v takovém případě zůstane u současného vychovatele, který ho přijme za své.
Začíná škola
Stejně jako u malého dítěte, tak i u malého pejska poklidný život ve školce jednou skončí a začne opravdová škola života. Když dosáhne věku 11 až 13 měsíců, nastává den D, kdy pes opouští svého vychovatele a přechází do výcvikového střediska. Zvíře tuto změnu obvykle snáší dobře, ze strany vychovatele se to však často neobejde bez slz a dojetí. Někteří to dokonce citově nezvládnou a rozhodnou se v další předvýchově nepokračovat. Ti kteří vydrží, to obvykle řeší tak, že vymění dospívajícího pejska za nové štěně a pustí se, stejně jako učitelé ve školce, od začátku do další práce.
Vlastní výcvik začíná ve věku jednoho roku a trvá podle intenzity a povahy zvířete šest až osm měsíců. Vypadá tak, že každý cvičitel dostane na starost několik pejsků s tím, že s každým musí dvě hodiny denně intenzívně trénovat. Během této doby se pes musí naučit zhruba třiceti úkonům, které přijme za svůj životní styl a bude je brát jako naprostou samozřejmost.
Co se musí naučit?
Nejdůležitější je, aby si zvykl na orientaci očima a pominul rozptylování čichem a zvuky. To znamená, že se oblékne do postroje a učí se přímé chůzi bez rozptylování okolím, zastavování u obrubníků a konečně i vyhýbání překážkám. Zároveň se učí nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků, vyhledávat schody nebo dveře. Je třeba, aby si pes sám dokázal hledat cestu, rozhodl se kudy jít a vyhnul se překážkám. K těm nejnáročnějším patří překážky ve výši očí, jako jsou lešení nebo snížené podchody. Ty nevidící člověk nemůže samozřejmě postřehnout, a pak se může ošklivě zranit. Pes, který je přibližně třikrát nižší než on, si musí ze svého pohledu takové „nástrahy“ všimnout a zhodnotit, zda je dost vysoká nebo je lépe ji obejít. A to není žádná legrace. To že zvládá všechny pokyny jako sedni, lehni, podej, přines, převeď apod. je naprostou samozřejmostí.Ovšem představy, že je schopen podle světel na semaforu převádět přes silnici, jsou přehnané. Od toho bývá na přechodech i zvuková signalizace, která nevidomého chodce informuje, kdy může jít, a ten pak dá pokyn psovi, aby ho převedl.
Internát
Tyto měsíce intenzivního výcviku patří k nejnáročnějším obdobím výcviku psa, které je též přezdíváno jako „internátní“. Zvíře se přestěhuje z bytu do vytápěných kójí, kde ovšem není trvale zavřeno a kromě výcviku chodí s ošetřovateli pravidelně na vycházky. V té době musí také prodělat kastraci, která je ovšem při dnešní úrovni medicíny banální záležitostí. Nezasvěcení lidé si často myslí, jak „chudák pejsek“ během výcviku trpí, ale opak je pravdou. Největší radostí psa je, že může být ve společnosti člověka, a když se mu podaří splnit požadovaný úkol a je pochválen, bývá šťastný.
A na chválení vlastně stojí celý výcvik. I když ho instruktor občas zatáhnutím za vodítko nebo mírným napomenutím upozorní, že moc táhne nebo se nevyhýbá překážce, v naprosté většině převažují pochvaly a nechybí ani pamlsky. Jestliže je se svou prací spokojen cvičitel, bude určitě spokojen i pes. Naopak, největšími chudáky jsou zvířata, se kterými majitel dvakrát za den obejde dům a pak je nechá doma samotná.
Psí maturita
V závěru výcviku pes skládá jakousi „maturitu“ a provádí cvičitele vytipovanými úseky, kde musí prokázat nabyté dovednosti. Aby to nebylo tak jednoduché, nasadí si cvičitel na oči černé klapky, takže nevidí skutečně nic. Konkrétně ve výcvikovém středisku v Jinonicích mají dva nevidomé asistenty, kteří naprosto přesně otestují schopnosti zvířete a jeho odolnost na psychickou zátěž.
V této době už jiní pracovníci střediska studují žádosti o přidělení vodícího psa a rozjíždějí se za nevidomými žadateli do jejich domovů. Následuje série otázek a odpovědí, jejichž cílem je prověřit, zda dotyčný člověk se o pejska dokáže postarat a jestli si budou vyhovovat i povahově.
Nový domov
Zanedlouho po tomto pohovoru, který se v mnohém podobá výběrovému řízení renomované firmy, přijíždí žadatel na týdenní pobyt do Prahy, kde se začíná postupně sbližovat s pejskem. Pokud se jedná o jeho první zvíře, musí se naučit, jak často mu dávat jíst, kolik vody má natočit na granule nebo jak se drží hřeben. Když odjíždějí domů, jsou už oba dobří známí. Tentokrát s nimi pro změnu zase vyráží na týdenní cestu cvičitel, který bude oba zpočátku provázet a seznámí pejska s novými trasami, kam bude svého pána vodit.
A pokud si myslíte, že vodící pes slouží nevidomému člověku pouze k tomu, aby mu ukazovat cestu, jste v hlubokém omylu. Kdo se někdy zúčastnil soutěže vodicích psů a seznámil se blíže s jejími účastníky, žasl, jak hluboké a přátelské pouto mezi oběma partnery panuje. Pejsek však dokáže získat nevidomému člověku i nové přátele mezi lidmi, kteří by se mu jinak na ulici vyhnuli, maximálně ho převedli přes křižovatku. Pejskaři se jak známo druží a seznámit se blíže s tak perfektně vycvičeným zvířetem je pro ně svátkem. Odtud už není daleko k pozvání na kafe a nové přátelství je na světě.
Podmínky přidělení vodicího psa
Odpovídá ředitelka Výcvikového střediska vodicích psů SONS v Praze-Jinonicích ing. Hana Jansenovcová:
Ten, kdo chce získat vodicího psa, nejprve žádá u nás. Žadatele proškolíme a zároveň zjistíme, jaké jsou jeho potřeby z hlediska tempa chůze, způsobu života a místa bydliště, fyzické zdatnosti, věku, zdravotního stavu, atd. Dále u každého zjišťujeme úroveň orientace a samostatné chůze s bílou holí a schopnost postarat se sám o sebe, abychom věděli, zda bude schopen postarat se i o psa. Pokud se po proškolení definitivně rozhodne, že vodicího psa chce, začínáme pro něj vybírat zvíře, které bude plně odpovídat jeho potřebám a požadavkům. Vybraný pes se poté docvičuje „na míru“ pro konkrétního klienta.
Cena téměř dvouleté přípravy vodicího psa v současné době přesahuje 200. 000 Kč. Každý nevidomý člověk, si může požádat o příspěvek na pořízení tzv. zvláštní pomůcky, kterou je v tomto případě vodicí pes. Tyto příspěvky přidělují Úřady práce podle místa bydliště a vyplácejí minimálně 90% požadované ceny psa. Velikou oporou jsou sponzoři a drobní dárci, díky jejich pomoci žadatelé o vodicí psy ve Středisku výcviku vodicích psů nemusí na pořízení svého psího pomocníka doplácet nic. Každý majitel vodicího psa si ale musí pro svého pomocníka zajistit výživu a veterinární péči na vlastní náklady.
