Výlet na Okoř a Budeč

Právě již zmíněný Zákolanský potok nás pak provázel ve svém malebném údolí na další cestě. Při ní došlo k zajímavému zážitku. Na cestě údolím jsme měli oba možnost si zblízka prohlédnout dnes již poměrně vzácnou zmiji obecnou, našeho jediného jedovatého hada. Zmije se přeplazila přes cestu asi dva metry před námi. Já ji viděl v životě v přírodě teprve podruhé. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale než jsem stačil vyndat z batohu mobil, zavlnila se a zmizela ve vysoké trávě vedle cesty. Tam už jsem se za ní neodvážil. Naší další zastávkou byla Budeč. V 9. století zde vzniklo jedno z nejstarších slovanských hradišt v celých Čechách. Lidé ale sídlili na Budči už o několik tisíc let dříve na přelomu dob bronzové a železné. Jako slovanské hradiště však byla Budeč jedním z nejdůležitějších hradišt vládnoucího rodu Přemyslovců v počátcích vznikajícího českého státu v 9. a 10. století. Podle nehodnověrných legend se zde měl vzdělávat sám kníže svatý Václav. Tento fakt sice nelze z historického hlediska hodnověrně dokázat, ale škola však na Budči skutečně být musela, což dokazují archeologické nálezy kostěných i železných pisátek, kterými se rylo písmo do navoskovaných destiček. Tyto pisátka skutečně pocházejí přibližně z doby života svaého Václava v první polovině 10. století. Na někdejším slovanském hradišti byly též postaveny hned dvě rotundy. Jedna zasvěcená svatému Petru byla později přestavěna na sočasný kostel svatého Petra a Pavla./V jeho základech však archeologové odahalili zbytky původní rotundy/. Druhou rotundu Panny Marie dnes připomíná již jen kameny naznačený půdorys s vyznačenou absidou a hranolovou věží. Z Budče jsme sešli z prudkého kopce vyasfaltovanou cestou dolů do obce Zákolany. Cesta vede kolem rodného domu druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého. V tomto domě žil tehdy ve vyhnanství i jeho otec Ladislav Zápotocký - jeden ze zakladatelů české sociálně -demokratické strany. Pamětní deska připomínající oba významné české politiky však byla po listopadu 89 z domu odstaněna. V Zákolanech jsme se občerstvili na zahradě místní restaurace ,,U Libuše". Já pak odvedl Honzu na zákolanské vlakové nádraží, odkud se mohl vrátit vlakem přes Kralupy do Prahy a sám se vrátil už opět na kole domů na Kladno. Mě osobně se výlet nečekaně obohacený o setkání se zmijí líbil, třebaže trasu mezi Okoří a Budčí jsem absolvoval už snad popadesáté. Luboš Hora-Kladno