V posledních letech přibývá tragických událostí, jejichž společným
jmenovatelem bylo duševní onemocnění. Například zabití studenta ve Žďáru nad
Sázavou, vražedný útok v Uherském Brodě nebo smrt knihovnice v Horní Bříze.
Nedávno přinesla média zprávu o čtrnáctiletém chlapci, který ubodal o rok mladší
přítelkyni a plánoval zavraždění dalších dívek. Pokaždé vyšlo najevo, že systém
péče v konkrétním případě fatálně selhal. Pozornost médií i pobouřené veřejnosti
se soustředí na nepříčetného útočníka a nikoliv na podstatu problému, což vede
jen k prohloubení stigmatizace duševně nemocných lidí.
Neméně závažným důsledkem
nefunkčního systému péče je vysoký počet sebevražd (každý desátý člověk trpící
schizofrenií ukončí svůj život sebevraždou), skutečnost, že zhruba polovina
bezdomovců jsou lidé s vážným duševním onemocněním a nízká kvalita života
pacientů, kteří se periodicky navracejí do psychiatrických nemocnic. Současný
systém péče diskriminuje vážně nemocné psychiatrické pacienty i ve srovnání
s jinými skupinami zdravotně postižených lidí.