– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz
Jiřina Musilová
Co psát o sobě? Cestu k sobě jsem měla dlouhou, plnou poznání, jsem v jeho druhé půlce. Poznáním, že náš život je nám dán a dokud nesplníme na světě náš úkol nepodaří se nám z něho odejít: kam? Inu, o to se nemusíme starat; ale máme zde rozdávat dobré, abychom mohli v dobrém i odejít...
Pohádka o Smůle
To býval v jednom hlubokém lese jeden velikánský, statný strom, který byl králem svého lesa. Měl o všem přehled, protože byl z nejvyšších a proto také z nejmoudřejších.
Stalo se, že do krajiny lesa vtrhli lidé a káceli strom za stromem jako vojáky chránící svého krále. Některý strom porazili snadno, s jiným museli urputně bojovat.
Když to viděl král lesa, začal tajně plakat a chřadnout: Taková porážka jeho království, a on je tak bezmocný! Nic na ty lidi neplatí....
Pohádka o bouřce
Vysoko nahoře, v nebi nad námi je sídlo oblaků a obláčků. Kraluje tu také Měsíc, který vládne noci a Slunce, které na svém voze objíždí den co den svět kolem nás dokola a nahlíží na nás.To totiž je tak:
Ti dva se míjejí na svých cestách, protože každému z nich se líbí něco jiného.Šel básník chutě do světa
a vyšla s nimi do světa bezesnou nocí
toulala jsem se hvězdami
a každé z nich jsem jeden nasypala
-jak malá holčička co s blátem si hrála a dělala bábovičky.
Hvězdy zhasínaly svíčky
do ní jsem chytila můry co jako já byly bez spánku
Teď mi obracejí za stránkou stránku
a prohlížejí si pro co umřely, když nastal den
Je máj
voněla vlahým deštěm,květy ovocných strání;
na kopci les, pod ním sad hrály si
o střechy venkovských stavení, o sluneční , oblačný mat;
Nad kostelíkem, čerstvou červení natřená věž vydechuje
nostalgií.
Po dešti bylo v té chvíli, voněla zem;
čaročarné chvění; Domov,
jeho navracení do vzpomínek protéká jako pramínek k návratům.
Krajinou lásky šla jsem , Bože dnes, do sadu voněl les;
dům, kde zapomněl se čas v nás vzrostlý;
Návratům zůstal, v nás
Na lavičce sedíce
jen tak; dívám se do oblak
a sčítám na nich vlnobití;
jenom tak, pro sebe hledím do nebe
zatímco kolkolem prorůstá stín všechápavých větví.
Zdá se, že se potutelně usmívají
cosi si ševelíc s přelétavým hmyzem
Dílna
Napište nám na e-mailovou adresu dilna@lidemezilidmi.cz, co od své účasti v tvůrčí dílně očekáváte, abychom se mohli dohodnout na způsobu spolupráce.
Doporučit dál:
Naši partneři:
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |