S nástupem ekonomické krize se objevil závažný problém. Firmy ve snaze ušetřit náklady začaly snižovat počet zaměstnanců a tisíce lidí přišly o práci. To se netýká jen České republiky, ale i celé Evropy a celého světa. Ale problémy nemají jenom nezaměstnaní, ale i ti, kteří si práci udrželi. Být v současné době zaměstnancem rozhodně není žádný med. Znamená to být celou pracovní dobu pod neustálým tlakem, protože hrozba ztráty zaměstnání nad vámi visí jako Damoklův meč. Tento tlak je nezřídka uměle vytvářen zaměstnavateli, kteří hřeší na to, že strach je silnější než rozum. Pokud se zaměstnanec ozve, obvykle se setká s větou „Když se Vám to nelíbí, můžete odejít, na Vaše místo čeká dalších deset.“ Aby toho nebylo málo, pracoviště mnohdy připomíná román George Orwella 1984. Velký bratr vás sleduje na každém kroku. Všude na vás přísným zrakem hledí kamery, počítače jsou sledovány pomocí vzdálené správy. Dovolená je sprosté slovo, odchod na oběd je svévolné opuštění pracoviště, které se, stejně jako vlastní názor, trestá okamžitou výpovědí. Pracovní kolektiv není tým, ale soubor individuí hrajících si na svém vlastním písečku, každý jde proti každému, jeden donáší na druhého a atmosféra připomíná spíš vězení než pracoviště.
Ne všude tomu tak je. Najde se i místo, kde doposud fungují kolegiální vztahy a zaměstnanec je osobnost, ne pouze číslo na papíře. Takových firem je bohužel jako šafránu. Je možné tuto komplikovanou situaci změnit? Určitě ano, ale je to velmi těžké. Pokud překonáte strach a dokážete říct dost, může se situace změnit. Takový šéf je přece také člověk a jeho jednání je nejspíš způsobeno strachem z vyššího nadřízeného. Tedy aspoň ve velkých firmách.
Dnešní doba zkrátka zaměstnancům příliš nepřeje. Ale nic netrvá věčně a po každé bouřce vždycky vysvitne sluníčko. Proto nevěšte hlavu a vězte, že bude líp!
Marek Pilař
Milan
vloženo 18.2.2015 01:00:46
Ano, ano ti hnusní "podnikatelé" zaměstnanci jen šikanují. Například dnes mi maminka jedné 22 leté zaměstnankyně telefonicky vyčinila, že jsem její dceru nechtěl pustit v pracovní době k lékaři (jednalo se o alergologa s ordinačními hodinami do 18.00 hodin, přičemž zmíněná zaměstnankyně má pracovní dobu do 15.30 hodin). Že prý na mě pošle inspekci práce. Mezitím jiná zaměstnankyně svévolně opustila pracoviště bez souhlasu nadřízeného pracovníka, neb jí telefonovala učitelka, že její dítě ve škole 1x zvracelo, řka "mé dítě je v ohrožení života, já ho běžím zachránit a vy se tady třeba poserte"...