Při vyslovení slova puberta některým jedincům vstávají hrůzou vlasy na hlavě, někteří se křižují, jiní se spokojí s komentářem typu „No nazdar“ nebo podobným. Není divu, je to náročné období nejen pro dospívající, ale i pro jejich rodiče.

V pubertě dochází k tvorbě pohlavních hormonů, které mají vliv jak na tělesné, tak i duševní změny dospívajícího člověka. Tyto změny jsou mnohdy tak bouřlivé, že si s tím dospívající neví rady, zkrátka neví co s tím. Pubertu lze přirovnat k plavbě po rozbouřeném moři, pubescent je zmítán sem a tam, někdy neví, kam vlastně míří a snadno může podlehnout panice. Z dříve způsobného a vychovaného dítěte se stává neřízená střela, rebel a bojovník. Nic mu není dost dobré, obzvláště rodičovské rady, které považuje za zastaralé a staromódní. Puberťák zkouší, co rodiče vydrží, o rodiče se občas pokouší infarkt nebo mrtvice, dokonce mají sto chutí své pubertální ratolesti fyzicky ublížit, ne-li rovnou zabít.

Neznám snad jediného člověka, který by se nepokoušel zhubnout. Většinou ale pracně shozená kila opět nabrali a ještě něco navíc. Existuje nepřeberné množství „zaručených“ redukčních diet, které zaručeně nefungují. Lidé v zoufalé touze zbavit se přebytečného tuku vyzkoušejí úplně všechno. Existuje vůbec způsob, jak efektivně a trvale zhubnout?

V současné době je snazší o práci přijít než ji získat. Ztráta práce je srovnatelná s úmrtím dlouholetého životního partnera. Obzvláště muži se se ztrátou práce těžko vyrovnávají. Pokud přijdou o práci několik let před odchodem do důchodu, rovná se šance najít novou práci takřka nule.

Kde se vzala, tu se vzala, přišla, aniž by ji někdo zval. Připlížila se nenápadně jako had, padla na mě jako mlha do údolí. Ptáte se, koho nebo co mám na mysli? Je to moje stará známá, leč nevítaná společnice, deprese. Díky ní se cítím mizerně, jako kdybych spadl do mlátičky. Ta potvora se mě snaží nahlodat zevnitř, rozervat mě na kusy, rozložit mě na prvočinitele, rozežrat mě jak červotoč. Svět, který hrál všemi barvami, mi obarvila na černo. Ta mrcha hnusná se mě snaží srazit na kolena. Snaží se mi namluvit, že všechno dobro jsem si už vyčerpal a že už na mě žádné nezbylo. Vysává mě jak upír a mně je hůř a hůř.

S nástupem ekonomické krize se objevil závažný problém. Firmy ve snaze ušetřit náklady začaly snižovat počet zaměstnanců a tisíce lidí přišly o práci. To se netýká jen České republiky, ale i celé Evropy a celého světa. Ale problémy nemají jenom nezaměstnaní, ale i ti, kteří si práci udrželi. Být v současné době zaměstnancem rozhodně není žádný med. Znamená to být celou pracovní dobu pod neustálým tlakem, protože hrozba ztráty zaměstnání nad vámi visí jako Damoklův meč. Tento tlak je nezřídka uměle vytvářen zaměstnavateli, kteří hřeší na to, že strach je silnější než rozum. Pokud se zaměstnanec ozve, obvykle se setká s větou „Když se Vám to nelíbí, můžete odejít, na Vaše místo čeká dalších deset.“ Aby toho nebylo málo, pracoviště mnohdy připomíná román George Orwella 1984. Velký bratr vás sleduje na každém kroku. Všude na vás přísným zrakem hledí kamery, počítače jsou sledovány pomocí vzdálené správy. Dovolená je sprosté slovo, odchod na oběd je svévolné opuštění pracoviště, které se, stejně jako vlastní názor, trestá okamžitou výpovědí. Pracovní kolektiv není tým, ale soubor individuí hrajících si na svém vlastním písečku, každý jde proti každému, jeden donáší na druhého a atmosféra připomíná spíš vězení než pracoviště.

Po dlouhých třech měsících spekulací, dohadování a vyjednávání jsme se dočkali a pan prezident jmenoval novou vládu. Jak už je v naší zemi zvykem, neobešlo se to bez drobných peripetií, ale to by nebyl prezident Zeman, aby si k tomu neřekl své. Nemusím připomínat, že nová vláda je levicová, přesněji řečeno koalice sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců.

Ve svém předešlém článku (Marek Pilař – Můj příběh) jsem zmínil, že jsem díky psychickým problémům absolvoval léčbu v psychiatrické léčebně. Po propuštění jsem si ihned zažádal o invalidní důchod, který mi byl přiznán. Tuto skutečnost jsem nahlásil úřadu práce a tam mě doporučili do programu Aktivizace, který se věnuje lidem se zdravotním postižením a připravuje je ke vstupu na pracovní trh prostřednictvím kurzů a poradenství. Tam jsem se dozvěděl spoustu důležitých informací.

Nenajde se na světě jediný člověk, který by neměl nějakou neřest, nějaký ten drobný hřích, nebo jak se říká, na něčem neujížděl. Jsou však všechny neřesti škodlivé? O škodlivosti kouření pochybovat nelze. Jak nikotin, tak i zplodiny vznikající hořením tabáku dokážou napáchat v lidském organizmu nenapravitelné škody. Nejnebezpečnější je dehet, který obsahuje rakovinotvorné látky, proto většina kuřáků dříve nebo později umírá na rakovinu plic. To se týká především kuřáků cigaret, o něco menší zlo jsou doutníky nebo dýmka, protože kuřáci dýmky či doutníků nevdechují kouř do plic. Navíc dýmkový tabák je podstatně kvalitnější než cigaretový a doutníky se vyrábějí z těch nejlepších tabákových listů. Proto bychom nad příležitostnými kuřáky dýmky nebo doutníků snad mohli přivřít oko.

Vánoce, svátky klidu a míru, nejkrásnější svátky v roce. Ano, tak se jim říká. Ale je to skutečně tak? Je to křesťanský svátek, oslavující narození Ježíše Krista. V dnešním uspěchaném, civilizovaném, přetechnizovaném, víry zbaveném a na konzum zaměřeném světě se původní význam Vánoc vytratil. Vánoce, resp. příprava na ně, se změnily v nekonečný vyčerpávající závod o to, kdo bude mít větší a zářivější vánoční stromeček, kdo bude mít více druhů cukroví a kdo bude mít pod stromečkem nejvíce dárků, pokud možno co nejdražších a nejokázalejších. Není divu, že je většina lidí po takovém maratónu unavená. Dopadne to obvykle tak, že se na Štědrý den pohádají a vánoční pohoda je tatam. Ve většině domácností to tak chodí. Lze tomu nějak zabránit? Určitě ano.