Narodil se v roce 1958. Vystudoval gymnázium a střední knihovnickou školu, obor kulturně výchovná práce. Studium na Palackého univerzitě přerušil, ale když se jeho zdravotní stav nelepšil, studium nakonec předčasně ukončil. V té době začal intensivně kreslit tužkou. Věnoval se také grafice (linoryt, suchá jehla, lept) a později i malbě akrylem. Od roku 1996 je v plném invalidním důchodu. V roce 2012 v důsledku svého zdravotního stavu ukončil grafickou i malířskou tvorbu a pomoc při organizování výstav. Přijal pseudonym Dushan a skoro každý den chvilku kreslí perem a černou tuší. Velmi se zajímá o knihy s výtvarnou tematikou (životopisy malířů, o malbě, o grafice) a o současné moderní výtvarné umění. Píše krátké texty.
Potřeboval jsem si odpočinout od všech hororů, trilerů, pronásledování, honiček, mučení, střílení, přepadávání, vraždění. Potřeboval jsem se napít čisté vody z křišťálové studánky. Proto jsem sáhnul po osvědčené autobiografické knížce Josefa Lady nazvané Kronika mého života. Knihu nově vydala Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v roce 2013.
S potěšením jsem si připomněl Ladovy ilustrace a jeho vyprávění odvíjející se z rodných Hrusic až po Prahu. Světoznámý český malíř a ilustrátor, ale také skvělý vypravěč Josef Lada (1887-1957), se ve své autobiografické knize vrací do svého dětství a krok za krokem nás vede po cestách svého plodného života. Nalezl ve světě lidských a přírodních vztahů něco výjimečného a trvale působivého - je to řád lidského života ve vztahu k přírodě. Ladova Kronika mého života je jedním z nejupřímnějších a nejčistších vyprávění o trnité umělcově cestě k vytouženému cíli.
Tuto knížku jsem vůbec neměl v úmyslu si vypůjčit a přečíst si ji, natož si ji odnést domů. Ale nabídku nešlo odmítnout. Přesto jsem v ní doma zalistoval – a v následujích dnech ji přečetl jedním dechem.
Autorem knihy je prof. MUDr. Anton Kollár, DrSc., emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně. V sedmdesátých letech minulého století nemohl vědecky pracovat, tak se ve svém volném čase věnoval sběratelství a nakonec se začal věnovat sbírání naivního výtvarného umění, obrazů a plastik. Navštívil řadu rozličných autorů a postupně začal pronikat do dané problematiky. Ve své knize velice dobře a zajímavě popisuje, co je a co už není naivní umění.
Existují knihy, které nás mile překvapí. Ani nevíme jak a už je držíme v ruce. Moje brněnská prateta mi stále klade na srdce, že si nemám kupovat kameny podle znamení, ale takové, které se mi líbí. Povídá, že kámen si mne najde. Dovolím si něco podobného tvrdit i o knihách. Dobrá kniha, kterou si v určitý okamžik máme přečíst, se kterou se máme setkat, si nás v pravou chvíli najde. Přesně toto se mi stalo s knihou Deníky od již zesnulého amerického umělce Keitha Haringa. Jeho kresby jsem nikdy moc nemusel a ani teď nemusím, i když jim nyní začínám více rozumět. Ale jeho deníky mě nadchly. Psal je umělec, který uměl přesně a výstižně formulovat své myšlenky a který navíc i ty zajímavé a trefné myšlenky měl. Kniha je to trošku objemnější (472 stránek) a poměrně drahá (doporučená cena 389,-- Kč), proto se pokusím o této knize podat krátkou zprávu k přemýšlení, zda si ji koupit (půjčit) a přečíst, či nikoliv.
Rád čtu knihy, které mi v něčem pomohou. Kniha světoznámého umělce Marca Chagalla mi pomohla vniknout do jeho malířského díla. Konečně, po mnoha letech, jsem nalezl klíč k částečnému pochopení autorova poetického vidění světa.
Autobiografická kniha je nejen popisem autorova dětství, dospívání a počátku malířské cesty až do třicátého pátého roku života umělce, ale i záznamem citlivého pohledu na okolní svět očima kluka z uzavřeného židovského ghetta běloruského Vitebsku a jeho přání jít vysněnou cestou, která ho zavedla do Petrohradu a následně až do Paříže. Podrobně vylíčil svá školní léta, obtíže tehdejších židovských obyvatel, i jak se postupně stával známým umělcem...
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |