Tom Patrick

Poetická ochutnávka z připravovaného románu

Mladík pomalu do knihovny spěl
kde knihu chtěl zapůjčiti si
Měla o vodních tvorech pojednávati
a on hodlal studovati je

A tak okolo deváté ranní
vydával se pokaždé cestou necestou
cestičkou ze svého domku na náměstí
kde mu na pozdrav zpívající fontána kynula

U ní mladík na lavičce spatřil dívčinu seděti
jak do objemného svazku pohroužena jest
i osmělil se a přisedl si k ní
s otázkou co zajímavého čte to

Dívčina oči od patnácté stránky odvrátila
se zájmem na mladíka pohlédla
Ten tu samou otázku položil jí
a poté se jako Hubert představil

Dívčina váhala se sdělením svého jména
vždyť tohoto mladíka od pohledu neznala
a přeci jako by mu zakrátko podléhala celá
to když se jí do pomněnkových očí znovu uhrančivě zadíval

*V místnosti bylo naprosté ticho. Nikdo se neodvážil promluvit. Největší pohnutky k něčemu takovému samozřejmě měla Elke. Ema toho pohotově využila a nanovo povolala do pohotovosti PĚNKALINKOVOU RÁMOVANKU. Na obrazové ploše se objevilo následující:
Začíná to jako každý jiný den. Vezu svého syna Pavla na posvícení, jež se koná na nedalekém náměstí, a úplně vše je báječné. Pavel sedí na sedadle vedle mě. Rozmlouváme spolu. Náhle se mi svěřuje s tím, že o ulici dál bydlí překrásné děvče – prý se jmenuje Elena a je to překrásná Egypťanka. „No né, ty jsi dnes ale samé překvapení, nejdřív mi z koupelny po tunách vymizí gel a pak najednou tohle.“ Samozřejmě že to neříkám nijak přísně, říkám to přímo radostně, a obdobně na to reaguje i můj Pavel: „Tak se, mami, u Eleny hned stavíme a společně uspořádáme jednu menší seznamovac&iacut e; oslavu. *Následně nám ono žertování plnými doušky obohacuje život. Sotva se takto zapovídáme, přinutí mě na hlavní křižovatce zastavit nádherná limuzína. Elegantně trhám volantem a přiměřeně brzdím.

(City Means - Město plné návratů)

[...] V celém stanu to vypadalo velmi impozantně. Martin si tu pomalu začínal připadat jako v cirkuse. Všichni zájemci byli vyzváni, aby se usadili na pohodlné lavičky, zabírající dobrou polovinu stanu. Tu druhou vyplňovalo plátno s promítačkou. Menor k ní ještě přistavil magnetofon a zapálil vonné tyčinky. Pak zmáčknul play a z bedýnek se začala linout příjemná relaxační hudba. Menor pásku nechal nejprve rozjet a teprve pak zasedl do levého zadního rohu, aby nestínil, a začal promlouvat k obecenstvu.

,,Takže ještě jednou vás tu všechny srdečně vítám, pokud jsem to nestihl připomenout hned na začátku, když jste na tento pozemek vstupovali,“ spustil trochu netradičně s humornou nadsázkou, nikdo mu to ale nevyčítal, naopak všichni se tomu od srdce zasmáli. ,,Co dnes uvidíte... no zajisté mnoho kvalitních uvolňujících snímečků za ctěného přispění příjemné relaxační hudby.“