Docela obyčejná neděle….

Mám za sebou další neděli. Byl to docela obyčejný, víkendový den. Sama nevím proč, ale byla jsem v něm tak nějak šťastnější než jindy. Snad to bylo sluníčkem, které se sice trochu schovávalo za mraky, ale přece jen občas vykouklo a dalo vědět, že zima je definitivně za námi, nebo krásnými tulipány, které vyrostly i z té letos tak suché země. Vzpomněla jsem si i na můj oblíbený film Na samotě u lesa, protože u nás snad i ty žáby najednou dělali to své kva… kva… tak nějak veseleji. Navíc se mi podařil (jako vždy) dobrý oběd a kupodivu si tohoto tentokrát všimli i ti moji nevděčníci, které jídlo obvykle jenom zdržuje od jejich počítačových her. Odpoledne jsem si udělala další radost a na zahrádce se věnovala svým oblíbeným kytičkám. Večerní vycházka s naším pejskem byla už jen tečkou za pěkným dnem. Možná se divíte, proč tady popisuji svou úplně obyčejnou neděli. Nic zvláštního se přece nestalo. Nevyhrála jsem ve Sportce, nezažila nic opravdu vzrušujícího. Ale mně takový den opravdu stačí ke štěstí. A doufám, že to pochopí právě ti, kteří vědí, jak může být taková neděle i plná chmur a beznaděje. Vím, že všechny jarní a letní dny nebudou tak bezvadné, ale přece jen doufám……