Už slyším rozhořčené názory kuřáků. Můj otec kouřil celý život a dožil se osmdesátky. Nezbývá než synovi popřát totéž. Ovšem skutečnost bude asi jiná. Škodlivost kouření na lidské zdraví byla jasně prokázána. Cigaretový kouř je mimo jiné silně rakovinotvorný, zvyšuje riziko infarktu a mrtvice. Logicky tudíž vede k vyšší úmrtnosti. To přece ví každý! Nebo je v dnešní vládní politice vyšší úmrtnost dalším bonusem, jak bylo kdysi uvedeno ve skandální zprávě jedné tabákové velmoci, že kuřáci dříve umřou, nedožijí se důchodu, a tudíž stát ještě více ušetří? Bere vůbec problematiku kouření někdo z politiků vážně? Bohužel mě v lehkovážnosti k problematice kouření utvrzuje i nedávný výrok hlavy státu Miloše Zemana, kdy doporučuje dětem, aby s kouřením počkali do 27 let, jako on, a potom kouřili zcela bez rizika. Tento výrok se mi nelíbí, a to ani tehdy, kdyby měl být myšlen jen jako jeden z typických bonmotů pana prezidenta. Snad tedy alespoň lékaři, setkávající se možná denně s následky kouření, budou osvícenější. Zpravidla tak tomu asi je. O to víc mě překvapilo, že mezi kuřáky patří i paní doktorka Kateřina Cajthamlová, která radí lidem jak zdravě žít. Ve svém pořadu požaduje po tlouštících vytrvalost a pevnou vůli žít zdravěji, které i tvrdě kontroluje, ale sama se zlozvyku kouření nedokáže zbavit.
Jsem nekuřák. Možná právě obrázek mého milovaného dědy, který byl silný kuřák a dlouho a těžce bojoval s rakovinou jícnu a plic, mě ochránil před touto drogou. O to víc mě trápí, že kouří i moje maminka. Samozřejmě má každý možnost svobodné volby. Toto také beze zbytku akceptuji. Každý je přece strůjcem vlastního štěstí. Práva jednoho ovšem končí tam, kde začínají omezovat práva druhých. Nechci být ani pasivním kuřákem. Nechce se mi ani přispívat na léčbu onemocnění, která si lidé způsobí svou slabou vůlí. Je to možná kruté. Ovšem jen do chvíle, kdy v televizi sleduji nešťastnou matku těžce nemocného či postiženého dítěte, která žádá o finanční pomoc na jeho léčbu. Pak se ovšem nemohu ubránit myšlence, že možná právě peníze, které chybí na léčbu tohoto dítěte, byly vydány na léčbu nějakého zdraví si nevážícího kuřáka.
Nemyslím si, že jen zdražení tabákových výrobků pomůže snížit počet kuřáků či spotřebu cigaret. Obyčejný člověk si přece vždy poradí. Začne kouřit například méně kvalitní cigarety. Nebo hůř - cigarety pašované z Polska či Ukrajiny. A z těch stát nedostane vůbec nic. Pokud se ale nebude dělat nic, doplatíme na zlozvyk kouření všichni. Finančně, zdravotně i morálně. Ve svém malém soukromém referendu proto říkám rozhodné ANO zdražení cigaret.
Simona Breichová
