V neděli 14.4 probíhal již 16. ročník fotbalového turnaje lidí s duševním onemocněním tzv. FOKUS CUPU. Turnaj byl jakousi generálkou i motivací na jiný, podobný a velký turnaj tv. EASI Cup 2019-bez předsudků, který se s vysokou mezinárodní účastí týmů z velké části Evropy uskuteční v červenci letošního roku v Praze.

Když mě má case-managerka vezla v noci autem domů, abychom vyzvedly moje léky a další nezbytnosti a mohla jsem být uložena v CDZ Praha 8 na noc, slibovala jsem, že napíšu článek o CDZ z pohledu klienta na lůžku, že nejsem nicméně špión. Bylo mi ten den a i ten den předtím dost špatně. Děsila jsem se psychózy, která už už přicházela. Nemohla jsem vydržet doma. První den mi pomohlo na CDZ pouze zavolat a stav zázračně přešel, ačkoli nebylo prohozeno mnoho slov. Druhý den mi Veronika Vojáčková slíbila konzultaci, ačkoli na ten den měli v CDZ oficiálně teambuilding. Jenže konzultace nestačila, pořád jsem se cítila v ohrožení psychózou, tak jsme se dohodly, že tam přespím, ačkoli i na druhý den měli naplánovaný teambuilding a sloužil pouze jeden člověk. To mi ale nevadilo, chtěla jsem být sama a přemýšlet a stačila mi jedna odborná ochranná ruka. Taky jsem si věřila, že snad nebudu pro pana Veklbauera, který tu noc sloužil, žádná zátěž, jelikož prostě budu spát.

Už 25 let funguje v Kladně obecně prospěšná společnost Centrum pro zdravotně postižené a seniory Středočeského kraje. Byla prvním poskytovatelem terénní sociální služby a je největším poskytovatelem služby osobní asistence v Kladně. Je rovněž jedinou poradnou poskytující odborné sociální poradenství pro osoby se zdravotním postižením v bezbariérovém bytovém komplexu Meta v Kladně (počet obyvatel Mety se rovná počtu obyvatel menší vesnice).

Výtahy se staly nedílnou součástí života lidí, odkázaných na invalidní vozík. Třeba i kvůli tomu, aby se vůbec dostali do svých bytů, k lékaři, na rehabilitaci, na úřady… Ne všichni totiž můžou bydlet v přízemí, ne každý lékař může mít svoji ambulanci v přízemí a rehabilitační oddělení často bývají v suterénu. Takže „chvála výtahům“! Jenže jen do té chvíle, než zjistíte, že se do některého se svým vozíkem nevlezete. Například výtah v nejmenovaném zdravotnickém zařízení dost velkého města na Moravě. Prošel sice rekonstrukcí, ale zvětšit nešel. Takže musíte sundat stupačky, zarazit kolena na protější stěnu výtahu a doprovod poslat po schodech. Pokud máte trošku delší vozík, nebo vám nejdou sundat stupačky, máte smůlu – musíte si vybrat jiné zdravotnické zařízení.

S psycholožkou Martinou Venglářovou jsem v její ordinaci hovořil o silně traumatizujících událostech a jejich vlivu na vznik duševní nemoci. V rozhovoru jsem zmínil některá svá dětská traumata. Zajímalo mě, jestli je prospěšné pídit se po něčem, co člověku v minulosti ublížilo.

3o-letá Klára Součková z Prahy začala po maturitě na gymnáziu studovat medicínu na lékařské fakultě University Karlovy obor všeobecné lékařství- Nakonec to dotáhla až do předposledního 5.ročníku. Studia sice neukončila, ale nebylo to z prospěchových, ale ryze ze zdravotních důvodů.

Náročné studium ji psychicky vyčerpalo

,,V pátém ročníku vše začalo.. Z náročného studia jsem byla tak vyčerpána, že se u mě zcela nečekaně objevily zrakové halucinace. Pěkně mě to vyděsilo, tím spíš, že jsem své vidiny považovala za skutečné Tři dny jsem nespala a ke zrakovým halucinacím se přidaly i hlasy.“ vzpomíná Klára na počátky svého onemocnění. Byla tehdy v tak špatném stavu, že ji rodiče odvezli do Bohnic. Tam pak strávila celé 3 měsíce. Brala léky a absolvovala skupinovou i individuální psychoterapiii. ,,Po třech měsících mě propustili ale čekal mě ještě půlroční denní stacionář v pražském Ondřejově.“ říká mladá žena.

28-letý Martin Mikeš se sice narodil ve Dvoře Králové nad Labem, ale v sočasné době bydlí ve společné domácnosti s rodiči v Praze.

Od dětství se věnuje fotbalu

,,Fotbalu se věnuji vlastně od přípravky. Prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi, přes žáky a dorost až po dospělé." říká Martin A nejenže prošel. Dosáhl v tomto sportu i řady nemalých úspěchů. V dorosteneckém věku si ho do svého týmu vytáhl kvalitní celek Slovanu Liberec. Bydlel tam tehdy na internátu sportovní Zš. Když se pak jeho rodiče přestěhovali do Prahy, odešel tam za nimi a zkusil štěstí v dorostech Slavie i Sparty. Nutno dodat, že v obou týmech uspěl a hrál za ně nejvyšší dorosteneckou soutěž. Na prahu dospělosti se vrátil do Liberce, kde se nejen vyučil instalatérem, ale zároveň hrál za B-tým dospělých třetí nejvyšší soutěž-ČFL.