Již třináct ročníků má za sebou literární soutěž Internet a můj handicap. Za tu dobu do ní došlo 501 příspěvků, ve kterých autoři se zdravotním postižením popisovali nejrůznější příběhy, jak jim internet nebo telefon pomáhají vyrovnat se s daným handicapem. Šlo o příběhy často překvapivé, někdy skoro neuvěřitelné. Nyní mají možnost ucházet se o hodnotné ceny již po čtrnácté.

S reformou psychiatrické péče se úzce váže destigmatizace lidí s duševním onemocněním. Už jenom tím, že použiji termín „člověk s duševním onemocněním“ místo slova „schizofrenik“ nebo „blázen“ činím krok tímto zdárným směrem. Když se ale zamyslíme nad tím, co destigmatizace vlastně obecně znamená, něco tady nehraje. Destigmatizací doslova míníme zbavování lidí s duševním onemocněním stigmatu, tj. nějaké nálepky, kterou jim společnost předsudečně přiřknula. Před nějakou dobou Národní ústav duševního zdraví vytvořil video spot, kde se lidé z našich duševním onemocněním postihnutých řad představují slovy „jsme lidé jako vy“ a dodávají „vychováváme děti, studujeme, pracujeme“ a jako by vlastně říkali „vyrovnáme se vám.“ Pořád mi to ale připadá, jako kdybychom v závodu o místo na slunci spíše kulhavě dobíhali ty ostatní, normální. Jedná se o nějaké připodobňování a jak je známo, kopie nikdy není lepší než originál. Někdo by měl konečně stanovit ne to, v čem se lidé s duševním onemocněním rovnají ostatním, ale co jsou jejich jedinečné vlastnosti, kterými mohou svět obohatit, a kterými člověka bez tohoto daru nějak předčí. Bylo by možné namítnout, že se dávno ví, že bláznovství se úzce pojí s kreativitou, nicméně tím v tradičním pohledu na tuto skupinu lidí, zdá se, výčet končí.

Obecně prospěšná společnost „Centrum pro zdravotně postižené a seniory Středočeského kraje“ (dále jen CZPS SK) - regionální pobočka v Kladně je poskytovatelem terénních a ambulantních sociálních služeb s více než dvacetiletou působností v tomto oboru.

S úsměvem a bez stěžování

V bohnickém Peer Klubu jsem si oblíbil celou řadu pacientů. Mezi ně určitě patří padesátiletý pan Jiří Fajtl. Snad proto, že jeho osobu provází stálý úsměv na rtech i vstřícná povaha. Bez jeho klasického úsměvu bych si ho snad ani nedovedl představit. Přitom mu jistě nemůže být vždy vyloženě dobře. Pan Fajtl je prasynovcem známého českého stíhacího letce ze II. světové války v Anglii Františka Fajtla. Narodil se koncem 60. let minulého století v Lounech. „Doma jsme byli čtyři bratři a starala se o nás pouze maminka,“vzpomíná pan Jiří na dětství i dospívání. Po ukončení základní školy vystudoval Střední zemědělskou školu v Kadani. Po té ho čekala základní vojenská služba. Převrat v roce 1989 zažil právě na vojně v jihočeské Třeboni. Poté pracoval na Státním statku v severočeské Libčevsi. Dodnes je svobodný. Zajímavé je, že žádné psychické problémy až do období zralé dospělosti neměl. Nikdy nepotřeboval pomoc psychiatra. Časem změnil zaměstnání a přesídlil do Prahy, kde bydlel na ubytovně.

Populární kladenský „Bača“ si závažnou nemoc nepřipouští

Jméno bývalého výtečného kladenského hokejisty a mistra republiky Zdenka Hraběte zná, většinou pod přezdívkou „Bača“, na Kladně snad každý příznivec sportu. Tento, dnes již 76letý někdejší útočník odehrál za áčko SONP Kladno v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století úctyhodných 13 sezon s bilancí 747 utkání a 33O branek. Reprezentoval československé mužstvo v juniorské kategorii a zahrál si i za jeho ,,B“ tým. Na nižší výkonnostní úrovni hrál ještě po čtyřicítce. Působil i na postu trenéra kladenského áčka a až do konce roku 2002 zastával funkci ředitele kladenského zimního stadionu.

Paní Jana z Kladna v dětství žádné psychické problémy neměla. Ty se poprvé objevily až v období dospívání. „Bylo mi tehdy asi 17 let, když se u mě začaly projevovat manické stavy. V té době jsem se učila na prodavačku. Zcela nečekaně se u mě začaly projevovat stavy mánie. Hodně jsem zhubla, silně jsem se zhoršila ve škole a v noci jsem téměř nespala,“ vzpomíná Jana.Matka ji tehdy dovedla ke známé psychiatričce. Ta Janě nasadila léky na spaní. Netrvalo dlouho a dívka byla poprvé v životě hospitalizována na klinice v Praze na Karláku. „Strávila jsem tam tehdy asi tři týdny. Lékaři mi nasadili další léky a prošla jsem i částečnou psychoterapií. Po propuštění z kliniky jsem byla i nadále ve stavu pracovní neschopnosti. Dokonce jsem musela přerušit učení. Byla jsem totiž kvůli lékům hodně utlumená,“ říká Jana. Z těchto důvodů nebyla schopna žádných aktivit a většinou jen spala. V takovém stavu se musela individuálně připravovat na závěrečné zkoušky. Ty ale i v nemoci úspěšně složila. Rok po první hospitalizaci jí z důvodů psychického onemocnění přiznali plný invalidní důchod, který pobírá dodnes.

SOS centrum Diakonie ČCE Vás zve na den otevřených dveří, který se koná 21. listopadu 2017 od 14 do 19 hodin ve Varšavské ulici č. 37, Praha 2. „Rádi vám představíme naše služby. Prostor bude pro odborný program (diskuse, filmy o naší práci s problematikou násilí ve vztazích), pro rozhovory s našimi pracovníky i pro vaše dotazy,“ říká vedoucí SOS centra Anna Stodolová. SOS centrum poskytuje krizovou intervenci, krátkodobou psychoterapii, sociální poradenství, podporu a informace lidem v obtížné či krizové životní situaci a pomáhá jim obdobným situacím předcházet. Program Stop násilí ve vztazích nabízí pomoc osobám, které mají potíže se zvládání agrese ve vztazích.

V největším středočeském městě Kladně rozhodně nezapomínají na ty dříve narozené.Svědčí o tom místní program s názvem ,,Kladno seniorům“. U zrodu tohoto programu stála již před lety firma SAMK (Sportovní Areály Města Kladna), která ve spolupráci se Statutárním městem Kladnem začínala organizovat a provozovat nejprve zdravotní cvičení. Ta se u lidí ve starobním důchodu setkala s mimořádně příznivým ohlasem a samotní senioři brzy projevili zájem o další aktivity. Ke zdravotním cvičením se záhy přidaly i kursy sebeobrany pro seniory, na kterých se podílela též kladenská Městská policie, i kulturní programy, při kterých zase firma SAMK spolupracuje s kladenským Městským divadlem.

Uskutečnil se 13. září v areálu Sletiště Kladno. „Už je to sedmnáctý ročník a první cenou je putovní pohár ( viz.foto ). Když jedna škola vyhraje pohár tři roky za sebou, zůstává ji. Od kladenských hasičů dostáváme cenu útěchy, je to hasičská sekyrka, kterou dostává poslední družstvo. Jinak každé dítě dostane diplom a letošní ceny jsou zaměřené na sport. Každý rok se snažíme, aby to byly ceny hodnotné. Dětem předávají ceny ředitel městské policie a ředitel kladenských hasičů,“ říká tisková mluvčí Městské policie Kladno Alena Purkytová.