Na druhý svátek vánoční jsem se osobně vypravil do Krizového centra v kladenské čtvrti Staré Kročehlavy, které je určeno na pomoc lidem bez domova. Trochu mě překvapilo, že jsem tam nenalezl jediného bezdomovce. Přesto jsem měl ale štěstí. Zaměstnancem centra je můj známý již od chlapeckých let František Hendrych. Ochotně mě přijal a já ho proto mohl zpovídat, jak strávili letošní Vánoce bezdomovci v Kladně. Ti mohli být v Krizovém centru celý Štědrý den i první svátek vánoční. Jako každý všední den v celém roce zde dostali zdarma najíst, mohli se vykoupat a dostali čisté oblečení, ale byla pro ně připravena i tradiční štědrovečerní večeře. Takto využilo služeb osm lidí bez domova.

Markéta Bednářová a Michaela Malá budou číst ze svých knih s tematikou duševního zdraví: Homo psychotikus, Ve stínech za zrcadlem a Zfetovaná duše.

Autorské čtení na téma "Když onemocní duše..." se uskluteční v pátek 19. srpna 2016 (začátek v 19 hodin) v Cafe 131, Pod kaštany 183/3, Praha 6 - Dejvice.

Mojí psychiatrickou diagnozou je těžká až extrémní porucha osobnosti, spojená s velmi nepříjemnými fobickými stavy. Jak vlastně se u mě fobie projevuje? Mám s ní právě ty nejčerstvější zkušenostosti,protože fobické stavy jsem si musel doslova protrpět, někdy zhruba od 10. června do začátku července letošního roku. Objevily se u mě tentokrát přibližně po roce a čtvrt. To je pro mojí osobu poměrmě dlouhá doba, protože v minulosti mě postihovaly i několikrát do roka. Zato o to víc byly tetokrát nepříjemnější. V mém případě se jedná o fobie strachu z lidí. Neměl jsem třeba nikdy fobie spojené s paranoickými představami, že mě chce někdo zabít, nebo nějak fyzicky zlikvidovat. Mé fobie strachu z lidí jsou jiné. Prostě si nějak vsugeruji, že mě lidé chtějí třeba připravit o důchod,nebo o mé oblíbené zaměstnání novináře, respektive o studium na dvou universitách III.věku, nebo i o práci dobrovolného trenéra u mládeže.

V každodenním životě většiny lidí s duševním onemocněním se projevuje množství problémů a obtíží, o kterých veřejnost nemá dostatek informací. Pracovníci spolku Dobré místo se formou anonymního internetového dotazníku zeptali přibližně tisíce lidí s vážným duševním onemocněním na to, s čím se potýkají a jakou pomoc jim poskytuje okolí.

Jako ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice a současně místopředseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, patří MUDr. Martin Hollý, MBA do nejužšího týmu, který na ministerstvu zdravotnictví připravuje reformu psychiatrické péče. Zeptali jsme se ho na aktuální problémy české psychiatrie.

Je velmi chválihodné, jak ve městě Kladně nezapomínají na seniory. Existuje zde hned několik organizací s pečovatelskou službou, ale opomíjeni nejsou ani senioři, kteří jsou stále soběstační a pečovatelskou službu zatím nepotřebují. Amatérská hudební skupina FOLK CONT pro takové lidi pořádá každou poslední sobotu v měsíci, s výjimkou letních prázdnin, v restauraci u Friedrichů vždy od 15 do 17 hodin tzv. country - odpoledne, určená nejen k poslechu, ale i k tanci. Konají se již sedm let a mezi seniory jsou velmi oblíbená. Vstupné je přitom dobrovolné. Hraje se tu nejen country a folk, ale také lidové písně, při kterých si mohou lidé s chutí zazpívat.

Očního specialistu MUDr. Michala Janka jsem poprvé poznal zhruba před rokem. Silně mě tehdy pálily a slzely oči, měl jsem je plné hnisu a navíc se mi pod očima vytvořily nepříjemné krvavé strupy. Pan doktor Janek mě tehdy okamžitě bez jakéhokoli objednání přijal, oči mi nejen ošetřil a dokonale vyčistil, ale navíc mi hned provedl odborné vyšetření zraku na asi pěti přístrojích. Na dálku vidím dokonale, ale na blízko už mám v mých 52 letech problémy se čtením. Když je dokonalé světlo, například, když venku svítí sluníčko, přečtu i ta nejmenší písmena. Za šera, nebo umělého osvětlení už mám ale se čtením potíže. Zatím si bez problémů vystačím v takovém případě s brýlemi, které se dají levně koupit např. u Vietnamců.

Nedávno se uskutečnilo setkání studentů a studentek oboru sociální a charitativní práce na Husitské teologické fakultě se zakladatelem baby boxů panem Ludvíkem Hessem.Pan Hess odpovídal na dotazy studentů.

Marie (30 let, dvě děti) vypráví o zkušenostech z blázinců, o šikaně na základní škole, o děsivé rodinné výchově a o díře v mozku.

Jakou máš diagnózu a co tě trápí?

Je to měnící se a vyvíjející se záležitost. Nejdříve mi stanovili emočně nestabilní poruchu osobnosti. Podle papírů z dětské psychiatrie nejsem terapeuticky ovlivnitelná. Postupně připustili možnost terapeutické ovlivnitelnosti a v poslední době je prý moje osobnost stabilizovaná a nevykazuji poruchy osobnosti. Posledních sedm let mám pouze smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Poruchu osobnosti ze mě smetla doktorka Stopková na devatenáctce v roce 2009. Celkově jsem byla šestkrát hospitalizovaná, nejintenzivněji v letech 2000-2004.