Dětský domov Loreta ve Fulneku existuje od roku 1970, byl však v jiných, již nevyhovujících prostorech. Od roku 2008 probíhala rekonstrukce budovy „vila Loreta“, která byla přestavěna na náklady KÚ Moravskoslezského kraje v Ostravě na současný dětský domov rodinného typu. Jedná se o příspěvkovou organizaci, zřizovanou krajem, jejímž předmětem činnosti je výchova a vzdělávání dětí s nařízenou ústavní výchovou nebo soudně nařízeným předběžným opatřením. Děti jsou zde od 3 do 18, respektive 19 let, nebo do ukončení vzdělávání, nejvýše do 26 let. Do dětského domova Loreta jsou umísťovány děti, jejichž rodiče se o ně z důvodu své sociální, bytové či finanční situace nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Jde většinou o velké sourozenecké skupiny (3 – 6 sourozenců). DD Loreta má kapacitu 32 lůžek, čtyři rodinné skupiny po osmi dětech.
Tomáš Drkula působí na Základní škole praktické v Rožnově pod Radhoštěm. Je rodák z Vítkova u Opavy, ale v Rožnově vyrůstal, chodil do školy a strávil většinu svého života. V současné době žije s přítelkyní Andreou a sedmiletou Natálkou ve Šternberku u Olomouce. Ve volném čase rád čte, amatérsky fotografuje a maluje obrazy. Ke své současné práci se dostal náhodou v roce 1999. V té době byl v evidenci úřadu práce a ve škole potřebovali člověka, který by nahradil odcházejícího civilkáře. „Právě takový druh zaměstnání mě vždy přitahoval, a tak jsem místo velmi rád přijal. Začínal jsem jako pomocný vychovatel, dnes působím jako vychovatel ve speciální rehabilitační třídě. Jedná se o třídu, do níž docházejí těžce hendikepované děti, které jsou převážně imobilní a je třeba k nim přistupovat velmi individuálně,“ řekl mi na úvod našeho rozhovoru Tomáš Drkula.
Myslím si, že lidé, kteří mají za sebou kriminální minulost a opustili vězení, by měli dostat novou šanci jak se znovu zapojit do společnosti. Udělali v životě sice něco špatně, ale trest si již vykonali. A oni to nemají vůbec jednoduché, protože když opustí vězeňskou bránu, vždy na ně bude naše veřejnost hledět jinými očima. Navíc, pokud nemají žádné rodinné zázemí nebo přátelé, tak je jejich návrat do života velmi složitý. Proto oceňuji práci sdružení Nová šance, které se začalo o tyto lidi starat a učit je připravovat se na práci a novým návykům, které jsou v životě důležité. Občanské sdružení Nová Šance vzniklo v roce 1998 proto, aby pomáhalo mužům po výkonu trestu. Je to jediná nezisková organizace s takovýmto zaměřením v České republice. Sídlo sdružení je v Ostravě – Koblově, v areálu bývalých kasáren. Ředitelem o.s. Nová šance je Petr Novák, který zde pracuje od začátku a z původního personálu tady zůstal jako jediný. Setkala jsem se s ním na akci Kola pro Afriku a požádala ho o rozhovor.
Psychiatrické oddělení Sadská (okres Nymburk) je pobočkou Psychiatrické léčebny Kosmonosy. Ačkoli se jedná o zařízení s jen malou kapacitou hospitalizovaných pacientů, je mezi psychicky nemocnými oblíbené a vyhledávané. Klasičtí relativně krátkodobí pacienti zde vyhledávají pro citlivý přístup lékařů i ošetřujícího personálu pomoc často i opakovaně. Prostředí v léčebně je oproti jiným podobným zařízením podstatně příjemnější a přijatelnější. Na nedostatek pacientů si zde rozhodně nemohou stěžovat, naopak oddělení má prakticky vždy zcela plný stav. V Sadské přitom fungují jen dva pavilony A a B, první pro klasické psychiatrické pacienty s drobnými i většími psychickými potížemi, druhý pro chronicky nemocné dlouhodobé pacienty. Právě v pavilonu B vykonává práci zdravotně sociální pracovnice Dana Divišová DiS. Při svém krátkodobém pobytu v Sadské jsem ji požádal o zodpovězení několika otázek.
Arkadie je bájnou krajinou ztepilých pastýřů a sličných pastýřek, nad níž visí jediný stín, stín smrti, která je všem lidem společná. Jinak je v Arkadii všeho dostatek. Právě tento název si zvolilo také teplické občanské sdružení, které poskytuje své služby převážně lidem s mentálním postižením. Přes stín svého postižení jsou v Arkádii skutečně šťastní.
V České republice je již od začátku 90. let minulého století nabízena osobám se zdravotním postižením a zároven občanům seniorského věku terénní sociální služba tzv. osobní asistence. „Jedná se o službu upravenou v zákoně o sociálních službách, kde je definována jako terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Jejich zdravotní a sociální situace prostě vyžaduje pomoc jiné osoby,“ vysvětluje tuto formu pomoci potřebným občanům vedoucí kladenské pobočky Centra pro zdravotně postižené Středočeského kraje Martina Hrubá. Osobní asistence obsahuje zejména pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, jako je hygiena, zajištění stravy, zajištění chodu domácnosti, ale také zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatnování práv, oprávněných zájmů i při obstarávání dalších osobních záležitostí.
Herečka Táňa Fischerová si prožila nelehký životní osud. Velkou ranou bylo postižení jediného syna po dětské mozkové obrně. O něj se paní Fischerová obětavě stará mnoho let a snaží se, aby žil bohatý, hodnotný život obklopený láskou a pochopením. A také proto se výrazně angažuje v charitní činnosti a snaží se pomáhat dalším lidem, kteří potřebují pomocnou ruku. Významná je také její angažovanost v občanské společnosti, která vyvrcholila kandidaturou na funkci preztidenta České republiky. Obdivuji se této ženě, s radostí poslouchám její slova, dívám se na její gesta a hlavně na citlivý projev, který osloví každého člověka, a tak jsem Táňu Fischerovou požádala o zodpovězení několika otazek.
Oblastní spolek Českého červeného kříže Kladno (OS ČČK) je samostatně právním subjektem a neziskovou organizací. Sídlí téměř v samém centru města poblíž náměstí Svobody, v ulici Zdenka Petříka č. 2595. Má na starosti oblast celého někdejšího kladenského okresu. Při své nedávné návštěvě jsem si povídal s ředitelkou Stanislavou Klicmanovou. Její ochota odpovídat na mé dotazy byla zcela zřejmá a brzy se rozpovídala o činnosti i problémech organizace. „Máme celkem šest zaměstnanců a fungujeme non-stop 24 hodin denně, včetně všech víkendů a všech svátků. Jako každá neziskovka máme samozřejmě nedostatek financí a fungovat na takovéto úrovni můžeme jen díky výborné spolupráci se sociálním odborem a Magistrátem města Kladna. Naše činnost je zaměřena hlavně na tři oblasti – krizovou, zdravotní a sociální,“ říká Stanislava Klicmanová.
Pojďte dál je název občanského sdružení, které provozuje stejnojmennou chráněnou kavárnu a cukrárnu v Neratovicích. Zaměstnává celkem sedm lidí s mentálním postižením, kteří zde mohou zažít běžné pracovní radosti a strasti. Je to pro ně velmi důležitý krok k plnohodnotnému životu, který by jinak ve svém domovském okrese nemohli učinit.
Lidem se zdravotně-sociálními problémy pomáhá množství neziskových organizací. Některé z nich představujeme v této rubrice. Rádi bychom čtenářům našeho webu zprostředkovali informace o tom, jak žijí různé pacientské a rodičovské organizace, jaké služby nabízejí poskytovatelé z řad neziskových organizací, co neziskovky trápí, co připravují, čím se mohou pochlubit.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |