Kladenské Komunitní centrum Svazu postižených civilizačními chorobami v ČR je občanským sdružením a neziskovou organizací, která vznikla po rozpadu Svazu invalidů v roce 1990. Sídlí v Kladně-Rozdělově, v ulici Vítězná 2960. Vedoucí Komunitního centra je Blanka Lorberová, která tuto funkci vykonává dobrovolně bez nároku na jakoukoli finanční odměnu již od roku 2000. „V současné době máme zaregistrováno v naší pobočce zhruba 200 členů, ale služby poskytujeme i lidem u nás nezaregistrovaným. Prakticky všichni naši klienti jsou lidé v seniorském věku a jejich věkový průměr se pohybuje kolem 78 let,“ uvádí paní Lorberová.

Devětačtyřicetiletá Jaroslava Kasíková z Kladna sice vystudovala střední školu textilní, ale prakticky celý život pracuje v úplně jiném oboru, totiž ve zdravotnictví a jemu blízké sociální oblasti. „Hned po škole jsem nejdříve nastoupila na mateřskou dovolenou a po ní jsem se už k vystudované profesi nevrátila. Začala jsem pracovat v úplně jiném oboru,“ vzpomíná paní Jaroslava. Jejím prvním zaměstnáním bylo místo sanitářky v kladenské nemocnici na oddělení dialýzy. Tam vydržela téměř 20 let. Když začala mít sama zdravotní problémy, byl jí v roce 2007 přiznán částečný invalidní důchod. Z nemocnice sice odešla, ale během tak dlouhé práce s nemocnými a zdravotně postiženými občany si vytvořila velmi vřelý vztah i mimořádně citlivý přístup k těmto lidem i k práci ve zdravotnictví. Z těchto důvodů také úspěšně absolvovala rekvalifikaci na lektorku a pracovnici v sociálních službách a od dubna 2012 začala pracovat jako vedoucí Poradenského centra pro sluchově postižené občany při SNN, které se nachází v rozsáhlém objektu pro postižené občany, známém pod názvem META, v Kladně.

Občanské sdružení Ramus (latinský výraz pro větev) se zabývá volnočasovými aktivitami pro mladé lidi s nejrůznějším druhem postižení i bez něj. Všichni lidé tráví svůj čas ve sdružení dobrovolně, bez smlouvy a bez nároku na honorář. Přestože Ramus nemá ani vlastní kancelář, tvoří pro mnoho lidí důležitý pevný bod v jejich životě.

Služba následné péče Dobroduš působí v rámci Diakonie Českobratrské církve evangelické. Díky dobrovolníkům pomáhá lidem s duševním onemocněním začlenit se do společnosti. V jejím rámci se vytvářejí dvojice dobrovolník a člověk s duševním onemocněním, které se pak pravidelně scházejí.

Rozhovor s šéfredaktorem portálu HELNET.CZ Jaroslavem Wintrem

Díky internetu jsem se dozvěděla o literární soutěži Internet a můj handicap. Poprvé v životě jsem se přihlásila do takové soutěže a nyní toho vůbec nelituji. Výsledky byly vyhlášeny na jaře letošního roku na konfrenci INSPO, které jsem se zúčastnila. Zažít tak příjemnou atmosféru s lidmi, kteří jdou stejným směrem, mně velmi oslovilo. Na konferenci byli nejen lidé s různými druhy handicapů, ale také zajímavé osobností, studenti, zástupci vysokých škol, knihovníci, Jelikož mně velmi oslovil šéfredaktor webového portálu HELNET.CZ, pan Jaroslav Winter, rozhodla jsem se ho elektronicky požádat o rozhovor.

V budově ORBISU na Vinohradské třídě jsem navštívil zajímavou fotografickou výstavu s ještě zajímavějšími náměty. Obrázky nám ukazovaly život obyčejných lidí – ne takových, kteří na nás denně civí z titulních stran komerčních časopisů – byli to prostě oblečení starouškové, matky od rodin nebo bezprizorní tuláci, kterými se dnešní ulice velmi často hemží. Řekl jsem si, že autor takových fotografií musí mít k fotografovaným postavičkám osobní vztah a nebyl jsem od pravdy daleko. Stvořila je doktorka Tamara Tošnerová, která pracuje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze jako psychiatr a zabývá se především problematikou generačního stárnutí a paměti. Moje první otázka proto musela začínat slovy:

Rozhovor s Mgr. Lenkou Březinovou, projektovou manažerkou

Co byste nám řekla o sobě a Vaší organizaci.

Nestátní nezisková organizace Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (dále jen CRPDZ) podporuje již 17 let zkvalitnění péče o duševní zdraví v ČR. Jsem projektovou manažerkou v této organizaci již tři roky a v současné době mám na starosti projekt „Zapojení peer konzultantů do péče o duševní zdraví“.

Občanské sdružení pro podporu a péči o duševně nemocné VOR Jihlava, které provozuje Centrum denních služeb v Komenského ulici 36a, se ocitlo ve finančních problémech. Centrum nabízí individuální podporu při zvládání zdravotních a sociálních problémů, společenský kontakt, komunikaci, náplň volného času. Jeho posláním je pomáhat lidem s duševní nemocí žít plnohodnotný, samostatný život, ve kterém by mohli naplňovat své osobní i společenské potřeby.

Na vysokých školách se většinou setkáváme s mladými lidmi, plnými energie a elánu. Jak se mezi nimi studuje těm, kteří nejsou úplně fit nebo mají dokonce zdravotní handicap ? A studují takoví lidé na vysoké? Protože mám sama nedávnou zkušenost z vysokoškolského studia, a protože pracuji pro zdravotně sociální portál, zajímala jsem se o tyto otázky více, a to na mé alma mater – České zemědělské univerzitě (ČZU) v Praze. Tady na podzim 2006 vzniklo Poradenské středisko pro studenty se speciálními potřebami, které je součástí Institutu vzdělávání a poradenství a sídlí v Malé Chuchli. „Středisko poskytuje speciální intervence pro studenty se zrakovým, sluchovým a řečovým postižením, zajišťuje tlumočnické služby pro neslyšící studenty, organizuje kurzy prostorové orientace pro nevidomé studenty, zajišťuje asistenční služby pro studenty s omezenou mobilitou, jako je doprovod, spolubydlení, tutoring, asistence při studiu,“ řekla mi na úvod našeho setkání pracovnice střediska prof. PhDr. Beata Krahulcová, CSc.