V posledních měsících se v souvislosti s koronavirovou pandemií nejednou mluvilo o takzvaných pendlerech. Jedná se o Čechy, kteří žijí v naší republice, ale za prací cestují pravidelně do zahraničí, převážně Německa, nebo Rakouska. Asi se jim to dojíždění vyplatí i za cenu ,,projetého" benzinu. V Německu i Rakousku mají patrně nepoměrně vyšší mzdy než doma v České republice.

Královské hrady Václava IV

Velká většina 14. století proběhla v českém království bez válek. Neválčilo se za Karla IV., ani v prvním období vlády jeho syna Václava IV. Tento fakt se projevil i při vzniku nových hradů, zejména v podcenění jejich obranyschopnosti. Teprve v posledním desetiletí 14. století se začaly projevovat důsledky vznikající hluboké celospolečenské krize, které později vyvrcholily v husitských válkách. Karel řešil všechny své spory skvělou diplomacií, i když za cenu nejrůznějších intrik. Jeho syn to nedokázal a v době kdy celospolečenská situace v naší zemi byla podstatně složitější i obtížnější než za Karla ani dokázat nemohl. Během jeho poměrně dlouhé vlády/1378-1419/ se čím dál tím více vyostřovaly jeho spory s vysokou šlechtou , církví, i bratrem Zikmundem. Václav byl za své vlády dokonce hned dvakrát zajat a vězněn. Krize celé feudální společnosti, která za Karla jen doutnala, se za jeho syna zvolna rozhořívala až prudce vzplála husitskou revolucí.

S končící koronavirovou pandemií zůstávají v platnosti ještě některá bezpečnostní opatření.

Tím patrně nejdůležitějším je povinné nošení ochranné roušky, teď už jen v uzavřených prostorech. Rouška má zakrývat ústa i nos. Mě osobně v prvních dnech rouška vyloženě nevyhovovala. Chodil jsem v ní běhat a při běhu se mi hůře dýchalo. Poměrně brzy jsem si na ni ale zvykl a pak už mi ani nevadila. Navíc při jízdě na kole jsem žádné omezení v dýchání ani nepociťoval, protože jezdit na kole je na dech podstatně snazší, než běhat. Rouška se brzy stala nezbytnou součástí mého života v období koronavirové pandemie. Nosil jsem ji úplně všude i tam, kde jsem vyloženě nemusel. Když jsem třeba v našem paneláku navštěvoval svou matku, která bydlí jen o tři patra níže bral jsem si ji vždy, abych ji případně nenakazil. Přitom mámu jsem navštěvoval každý den několikrát. Roušku jsem ale po našem domě stejně nosil vždy a sousedé mě bez ní nikdy neviděli. Sundával jsem ji jen doma ve svém bytě, kde bydlím sám. Na používání roušky jsem si brzy zvykl a postupně začal odhhalovat i některé výhody jejího nošení.

Druhá tvář Karla IV. aneb otec vlasti jako obratný intrikán

Ještě před usednutím na královský trůn získal Karel IV. titul i funkci moravského markraběte, zastupoval tak v zemi věčně nepřítomného otce Jana Lucemburského a začal urovnávat rozhárané poměry v českém království. Od samého počátku si počínal velmi energicky a zrale. Sklízel úspěchy jak doma, tak na mezinárodním poli. Po smrti otce se stal téměř současně králem římským i českým. Za dalších 9 let jeho kariéra vyvrcholila. Dosáhl titulu císaře Svaté říše římské národa německého". Dosáhl tak nejvyšší možné světské hodnosti tehdejšího křesťanského světa. A to mu tehdy bylo ,,jen" 39 let. Oslnivá Karlova kariéra nebyla ovšem jen jeho vlastním dílem. Bez vypočítavého spojenectví s papežskou kurií by patrně nikdy tak daleko nedospěl. Ale Karel měl i štěstí.

Václav IV.-slabošský opilec, nebo jen oběť své doby?

Po smrti Karla IV. bylo najednou všechno jinak. Období prosperity vystřídala v českém království stagnace a brzy i doba úpadku. Přísný řád se postupně měnil v chaos. Mimořádnou osobnost skvělého byt často intrikujícího diplomata Karla IV. nahradil rozporuplný, nervově labilní panovník slábnoucí vůle, jednající často pod vlivem chvilkových emocí a bohužel i alkoholu. Takový byl Karlův syn i nástupce na českém trůnu Václav IV.. Byla však hlavní chyba jenom v něm samotném, nebo v celé tehdejší společnosti? V každém případě stanul Václav před úkoly takřka neřešitelnými sebeschopnějším jedincem. Ani velikán typu Karla IV. by v situaci v jaké se octla většina tehdejší západokřesťanské Evropy patrně neuspěl. Tragika Václavova panování spočívá v tom, že nastoupil na trůn český a zpočátku i římský ve velmi těžké době. Propadl prý alkoholu a až vyloženě lenivé státnické nečinnosti a nezájmu o problémy spojené s vládnutím. Snad. Především si ale v těžké celospolečenské situaci nevěděl rady. A proto selhával víc a víc. Rok 1378 je nejen počátkem jeho, vlády ale i počátkem následného velkého problému ve většině Evropy-totiž papežského schizmatu. Svatí otcové, nejvyšší představitelé církevní moci byli najednou dva. Jeden sídlil v Římě, druhý v jihofrancouzském Avignonu. Jeden nenáviděl druhého, jeden druhého neuznával, dával do klatby, jeden proti druhému vedl válku. A tímto dlouho trvajícím sporem dvou mužů se rozdělila většina Evropy na dvě části. Václava, ač /spíše formálně/ stál na straně svatého otce v Římě, tento zásadní problém příliš nezajímal. Z mládí znal spíše radovánky, hry, lovecké hony, hostiny a pitky. Při nástupu na trůn mu navíc bylo teprve sedmnáct a jakékoli státnické zkušenosti postrádal. Místo o politiku se zajímal spíše o uvedené radovánky.

Nejlepší je ten ve Mšeci

O svém ,,rabování" nádražních knihovniček, kde si zdarma pořizuji knížky oblíbených autorů jsem už psal v minulosti. Nádražní knihovničky ,,vymetám" stále, především při svých jízdách na kole. Kladno-město, Kačice, Kralupy nad Vltavou, Hostivice, Stochov, Praha-Dejvice to jsou mé štace s nádražními knihovničkami. Ale nejsou to jen tato nádraží, které navštěvuji opakovaně a často.

V polovině letošního dubna jsem vyrazil na kole na svou oblíbenou trasu. Z Kladna na zříceninu hradu Okoře a poté malebným údolím Zákolanského potoka na staroslavné slovanské hradiště Budeč. Tuhle trasu mám moc rád a jezdím ji každý rok i několikrát. Snad 50x jsem byl už na Okoři i Budči. Vždy, když jsem na Budči napadá mě jedna otázka: ,,Je Budeč jako slovanské hradiště starší než nedaleký Levý Hradec?" /Ten jsem navštívil jako cyklista také již vícekrát. Obě dvě někdejší hradiště už i letos./ Jako zarytý kladenský patriot bych uvítal kdyby tomu tak opravdu bylo. Budeč se totiž nachází v našem kladenském regionu, zatímco Levý Hradec leží v katastru Prahy-západ.

Hlavního hrdinu nejslavnějšího díla španělského renesančního autora Miguela de Cervanta Saavedry /1547-1616/ ,,Důmyslného rytíře Dona Quijota de la Manchu" znají patrně všichni studenti i středních škol. Jak tohoto hrdinu slavného románu ale hodnotit? Nabízejí se dvě protikladné možnosti. Bud jako směšného blouznivce, nebo jako vysoce kladného hrdinu, který nikdy nezradil své byt neuskutečnitelné ideály.

Strašidelně bledý, démonický Drákula, upír z jehož ostrých špičáků kape krev představuje dodnes klasickou postavu z hororu. Drákulův skutečný, ale neméně krvelačný předchůdce je však národním a dokonce křesťanským hrdinou.