Jen mě občas napadne co by se stalo, kdybych sportovat nemohl, například kvůli vážnému úrazu. Při této myšlence nemohu nevzpomenout na nejslavnějšího kladenského fotbalistu všech dob Františka Kloze. Právě v těchto dnech mi v Kladenském deníku vychází třináctidílný seriál o celé jeho slavné fotbalové kariéře i životě vůbec. Tenhle někdejší československý reprezentant hrál fotbal na nejvyšší úrovni v letech 1928-1941. V počtu nastřílených branek v nejvyšší soutěži nemá mezi kladenskými fotbalisty absolutně konkurenci. I mezi československými fotbalisty všech dob mu patří asi 5. příčka. Dokázal totiž nastřílet 175 branek v nejvyšší soutěži.
František Kloz hrál ale fotbal i po skončení vrcholové kariéry vlastně až do své předčasné smrti. Ve svých 40 letech v roce 1945 ještě jako kanonýr neměl absolutně konkurenci v regionálních soutěžích Kladenska. Rok 1945 byl však posledním rokem jeho života. Co se mu stalo, když umřel v pouhých 40 letech věku? František Kloz zemřel na následky zranění z povstání proti fašistům v květnu 1945. V těch rušných květnových dnech šel/ač byl nevoják/ se zbraní v ruce bojovat proti německým okupantům a to mezi vůbec prvními. V přestřelce s Němci na Lounsku byl raněn střelou z kulometu do nohy.
I když byl rychle převezen do lounské nemocnice a svěřen do péče lékařů, život mu to prodloužilo jen zhruba o měsíc. K vážnému zranění nohy se v nemocnici přidala plynatá sněť. Nakonec se jako jediná možnost ukázala amputace zraněné nohy. Jedině ta by obávanému kanonýru zachránila život. František Kloz však na ni nepřistoupil a proto v červnu roku 1945 v lounské nemocnici zemřel. Rozhodl se správně? Na to mohou být názory odlišné. Je však třeba si uvědomit, že tenhle člověk tak miloval pohyb a sport, že si vůbec nedovedl představit život bez končetiny. Se životní tragédii se prostě nesmířil.
Pravda jsou lidé, kteří se i po takovém neštěstí s tragédií dokáží vyrovnat a s velkým tělesným handicapem pak třeba i celá desetiletí žít. František Kloz v tomto ohledu mezi ně nepatří. Naštěstí mu nikdo nemůže upřít jeho ohromné sportovní úspěchy a především to, že svým způsobem zemřel vlastně dobrovolně a za svobodu své vlasti. Osobně se nemohu s Klozem vůbec srovnávat, ale jedno vím. Kdyby mě při sportu potkalo něco podobného, reagoval bych na to patrně jako on.
Luboš Hora-Kladno
