S migrénou žiju už řadu let, nemá mě přece překvapit, že mi občas ztěžuje život. Že si dcera vypůjčila moje tričko mě taky obvykle nevyvádí z konceptu, je to přece můj milovaný puberťák. A kafe na zemi je prostě smůla, aspoň mám dobrý důvod koupit si další šílený hrnek. Koukám z okna a zhluboka dýchám. To nic, říkám si, to jen moje šílená hlava mi zase předhazuje depresívní pohled na svět. Představuju si, jak mé utrápené mozkové buňky natahují ručičky synapse a snaží se vyslat ty správné signály, ale nějak není dost pošťáčků neurotransmiterů, kteří by je dopravili. V duchu je postrkuju a povzbuzuju a usmívám na ně, je to přece moje tělo, má hlava a můj mozek.
Takže ještě jednou a pomalu. Spolu s antidepresivy si vezmu něco proti bolesti hlavy, nalévám si znovu kávu, oblékám si jiné z mé sbírky červených triček, posbírám střepy a vytřu. Osladím si kávu a vezmu zavděk posledním rohlíkem, co mi děti nechaly. Jde mi to těžko, není mi dobře, ale v duchu se usmívám. Dnes ráno jsem nad depresí vyhrála. Den právě začal.
– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz
Osladím si ráno
23. 2. 2012
Dnes mám svůj den. Ráno jsem se probudila s migrénou, nenašla jsem ve skříni své oblíbené tričko a když můj oblíbený hrnek s ranní kávou skončil na zemi, rozbrečela jsem se. Lítostí, smutkem a bezmocností. Proč já? Co jsem komu provedla? Proč se mi nic nedaří? Proč se proti mě celý svět spiknul? Takové a podobné otázky se mi líhnou v hlavě rychlostí blesku. Stop, říkám si, blikla má vnitřní kontrolka. Tohle už jsem přece zažila. Nadechni se a přemýšlej. Jak jsme se to učili?
Iva Borak
Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu
Poslední články autora
Čekání na slunce
155688x,
18.3.2012
Ty vážně nejsi normální!
9897x,
9.4.2012
Reforma nebo deforma ?
7108x,
7.5.2012
Měla jsem zlý sen
5179x,
29.5.2012
Dívka a muž na zemi
3908x,
29.5.2012
Jsem nekuřák a diskriminují mě
3818x,
23.7.2012
Pacient, který přežil bez komplikací
3538x,
15.8.2012
Hudba, festivaly a bariéry
3707x,
15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc
3921x,
29.8.2012
Myslíte, že se vás to netýká
2582x,
1.9.2012
Pohybem k dobré náladě aneb nesportuji
2739x,
3.9.2012
To musíš zvládnout
2897x,
8.9.2012
Úklid vlastní hlavy
2822x,
8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu!
6090x,
25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu
3072x,
13.10.2012
Rovnováha vlastního já
2973x,
28.11.2012
Antidepresiva, sex a kila navíc
7175x,
28.11.2012
Chodníky a čistý stůl
2643x,
10.12.2012
Přání a předsevzetí
2569x,
8.1.2013
Vánoce v ponožkách
2624x,
8.1.2013
Jsem neviditelná
3416x,
12.2.2013
Dotýkejme se
2841x,
6.3.2013
Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným
3031x,
5.4.2013
Žijeme v dostatku, ale je to dobře?
2757x,
9.5.2013
Zdravěji a pomalu
2568x,
26.6.2013
Káva, alkohol, sůl a jiné závislosti
2760x,
26.6.2013
Jíst zdravě, s chutí a rozumem
3005x,
27.6.2013
Supermarket nebo obchůdky?
1996x,
17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak
2015x,
30.1.2014
Příliš tichý konec sKarty aneb dluhy by se měly splácet
2225x,
27.2.2014
Mozek taky potřebuje potravu
2143x,
7.4.2014
Minimální nebo maximální mzda?
2218x,
10.6.2014
Diskriminace slušnosti
1972x,
10.6.2014
Umírající pacient aneb pohádka o nemocnici
2304x,
20.7.2014
Byla to bojovnice
1741x,
16.1.2016
Jsem divná
1700x,
21.4.2016
Udělala jsem si radost
1504x,
2.6.2016
Jak se zbavit (depresivní) ženy
1762x,
25.10.2016
Doporučit dál:
Komentáře
Otík
vloženo 12.3.2012 19:53:07
Obdivuji tě uz hodně dlouho, protože vim!! Jsi silná osobnost a veř, že budu u tebe pokud to jen bude možné a jestli Ti to trochu pomůže!! Nejsi sama máme Tě rádi!! :)
Ondra
vloženo 5.3.2012 21:33:02
Ano - znám to moc dobře... Také jsem na antidepresivem... Ale díky nim mohu relativně normálně fungovat - v rámci jakýchsi mantinelů... Ovšem pro neznalé se jevím jako zcela normální týpek - bez nějakých problémů... Ale ten vnitřní boj, který neustále vedu sám se sebou, abych vypadal normálně a také dělal, že se cítím normálně - to samozřejmě už nikdo nevidí - a o to je to horší... A tak vím, jakým bojem Iva prochází každý den - každou vteřinu - a obdivuji ji, že to zvládá - samozřejmě díky antidepresivům - tak skvěle :-)... Bohužel, nebo bohudík - to už nechám na vás - antidepresiva nejsou všelék - člověk se musí sám snažit a dát do toho opravdu kus energie i své vlastní motivace nevzdávat se a jít dál - je to těžké a velmi unavující - ale když je "motor" života život sám (ať už náš vlastní, nebo našich blízkých) - tak to jít zkrátka musí - a žádná jiná varianta nepřichází v úvahu... Ale přeci jen je v tom něco pozitivního - člověk si více váží života, protože ho nebere jako samozřejmost. Pro něj se totiž každý den stává smyslem bytí - životem.
Mia
vloženo 5.3.2012 17:04:28
...taková rána znám velmi dobře...nejen rána. Musím si vždycky uvědomit, že i v mém blízkém okolí se dějí horší věci a že to prostě MUSÍM zvládnout. A tady se mi potvrzuje, že v tom nejsem sama. Tak přeju všem nám s těmito a podobnými stavy, abychom to zvládli překonat pokaždé :)
Máma
vloženo 5.3.2012 11:03:17
Zlatíčko moje, moc ti držím palce, chtěla bych, aby všechno zlé od tebe fofrem odešlo,. Vím, že to není tak lehké, že to, co bych ráda, jsou jen pouhá přáníčka, která jsou zase ukrytá v mé hlavě. Přáníčka, která bych ale nejraději vykřičela všem lidem kolem a hlavně bych si přála, aby mé sny a přání byly splněny. Bohužel, u tvého brášky se to nesplnilo a nesplní . Takže aspoň od tebe bych ráda odehnala špatnou náladu, chmury, smutek, depresi, a léky nahradila sluníčkem, úsměvem, pohodou a láskou. A nezapomeň, máme tě rádi, a jsme tu pro tebe. Máma
cleaxenly
vloženo 27.4.2012 00:37:16
Today is good poorly, isn't it?