– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Učitelé dostanou přidáno. Ale co důchodci?

2. 10. 2017

Vláda České republiky schválila od 1.11. letošního roku zvýšení platů učitelů o celých 15 procent. Učitelé si toto zvýšení pod hrozbou stávky prakticky vynutili. Nemohu jinak, než jako též bývalý učitel na ZŠ i vychovatel na Středním odborném učilišti se k této problematice vyjádřit. Že by učitelé na tom byli tak finančně špatně? Zjistil jsem, že jejich měsíční plat překračuje výplatu průměrnou, která je dnes zhruba 29 000 hrubého. Učitelé se hájí tím, že jsou vysokoškolsky vzdělaní a tím pádem mají nárok na plat stejný jako ostatní vysokoškoláci.

Opravdu kvalitním kantorům tento nárok neupírám. Ale z vlastní zkušenosti někdejšího učitele jsem poznal, že takoví kantoři jsou spíše výjimkou. Hlavním krédem většiny pedagogických pracovníků je finanční zisk. Prostě a jednoduše odučit si povinné hodiny a pak si jen užívat z vydělaných peněz. Ty současné jsou pedagogům málo. Proto si vynutili jejich navýšení pod hrozbou stávky. Ale být učitelem je podle mého názoru nikoli věc finančně dobře ohodnoceného povolání, ale věc morálního poslání. To však současným pedagogům většinou chybí. Já sám v současné době, kvůli zdravotnímu postižení funkci kantora vykonávat nemohu. Co mi ale nikdo nemůže upřít je to, že nynější kantory mohu hodnotit. Vzpomenu tedy na svá kantorská léta ať už učitele, nebo vychovatele. Vždy jsem se snažil svým svěřencům všemožně pomáhat nejen v rámci školy, ale i v rámci jejich osobních a rodinných problémů a ve škole jsem býval často i hodiny navíc po svých povinných odučených hodinách. U ostatních kantorů jsem tím ale neuspěl. Dodnes si pamatuji výrok jedné učitelky, která poté co za mnou chodili mí žáci o přestávce do s ní společně sdíleného kabinetu s prosbou vyřešení jejich osobních, většinou rodinných problémů prohlásila doslova: ,,Ani o přestávce si od těch parchantů neodpočinu!“ Myslím si, že tento výrok hovoří za vše. A ještě jeden příklad z nedávné minulosti. Cestoval jsem vlakem do naší pražské redakce a společně se mnou bylo ve vagonu asi 10 dětí, doprovázených hned třemi!!! kantory. Učitelé se mezi sebou bavili a vůbec nereagovali na to, že jejich děti při cestě zlobili a tím obtěžovali ostatní cestující. Zaslouží si kantoří podobně smýšlející i jednající navýšení svého platu??? Dnes jsem jen invalidní důchodce a pohybuji se především mezi lidmi na stejné sociální úrovni. Sám mám invalidní důchod těsně nad 8 000kč.Vzhledem k učitelům, kteří chtějí pořád více je to jistě hodně málo. Měl jsem ale možnost poznat invalidní důchodce, kteří mají důchod i poloviční než já sám a pohybují se na hranici životního minima. Je to spravedlivé? Pedagogové budou snad dostávat výplatu až mnohonásobně vyšší, než invalidní důchodci svůj důchod. /V některých případech se jedná též o důchodce vysokoškolsky vzdělané/. Jsou snad pedagogičtí pracovníci mnohonásobně schopnější? Dle mého názoru asi sotva. V každé společnosti a žel i té tzv. Socialistické byli vždy bohatší i chudší. Současná společnost, která tak ráda používá pojem demokratická na této problematice nejen že nic nezměnila, ale naopak ji ještě podstatně prohloubila. Mohou snad invalidní důchodci za to, že jsou nemocní? Mají snad žít v těžkých sociálních a vlastně i vyloženě existenčních problémech, zatímco ti zdraví si mohou na jejich úkor užívat vysoký nadstanard? Já osobně si nestěžuji. Naštěstí můj zdravotní stav je takový, že si k žebráckému důchodu dokážu přivydělat. Ale co ti, kteří pro svou nemoc tohle nedokáží? Páni kantoři není Vám hanba žít si nad poměry na úkor těch nemocných a postižených, zvláště když žádné mimořádné pracovní výkony nepodáváte, nehledě na to, že oproti ostatním pracujícím si můžete užívat podstatně většího volna? Pokud vychováváte své svěřence,že smyslem života je společenské postavení a co nejvyšší finanční zisk, je asi něco špatně. Nemyslíte......

Luboš Hora-Kladno