A mám to

Přiznávám, takové studium je pro mně vlastně fyzicky velmi náročné. Potřebuji dřív vstávat, nechat se vykoupat a upravit a vyrazit do školy. Tam několik hodin sedím bez pohnutí, a pak mě zase čeká cesta domů. Podotýkám, že celou dobu sedím v jedné pleně a cestu do školy i ze školy musím absolvovat v jakémkoli počasí a v jakémkoli mrazu. To je ale pohoda proti zkouškám. Velmi špatně dýchám a moje mluvení je slabounké a pro mně velmi náročné. Po zkoušce mě asistent odváží domů v mírné ztrátě vědomí. Stačí mi ale 24 hodin a zase funguji. Normální člověk by se mě asi zeptal, proč to vlastně všechno dělám. Odpověď je nasnadě: přeci musím zjistit, jaké mám možnosti a v rámci mé bláznivé osobnosti tyto hranice ještě trošku posunout. Říkám lidem, že se mají šetřit, odpočívat a tento divoký svět brát s rezervou. Sama tak určitě nedělám a vlastně úmyslně riskuji. Nikomu to nedoporučuji, ale mě osobně to vážně moc baví.