A teď pár slov o mém úžasném asistentovi. Je to úplně normální člověk, který musí odezírat a mluvit o tématu, který ho vlastně vůbec nezajímá. A přesto to udělá, takže asi není úplně normální.
Ve škole na přednáškách mám spoustu dotazů. Asistent odezírá a nahlas říká moje otázky. Připomínám, že vůbec netuší, o čem mluvím a hlavně ho to nezajímá. Podle mě je obdivuhodný. Vždyť většina lidí třeba na ulici mě vlastně vůbec nevidí. Má to výhodu, pokud jsem neviditelná, nemusím mít perfektní oblečení nebo vytrhané obočí. A přesto studuji na Karlově univerzitě, můžu komunikovat s vyučujícími a posouvat jejich vnímání života.
Nedávno jsme mluvili o eutanazii. Většina lidí je přesvědčená, že eutanazie je vlastně sebevražda chudáků, kteří sami nemohou vůbec nic, a lékař jim pomůže umřít. Omyl. Eutanazie je potvrzení, že jsem člověk a že mám právo se svobodně rozhodnout o vlastním životě nebo smrti. Nikdo nemůže říct, že budeme volit smrt a rozhodně nikdo nemá právo rozhodovat o našem žití.
A to je moje studium a téma bakalářské práce. Asistent mi moc pomáhá. Problém je, že mluví velmi vulgárně a u zkoušky se to příliš nevyjímá. Aspoň celá fakulta může obdivovat, že jsem ho ještě nezabila.
Monika Henčlová
