Já vím, že v létě divadlo není, ale jsou letní představení.
Já chci mluvit o oblečení. Všichni přece víme, že rifle do divadla fakt nepatří, přece si pánové vezmou oblek a kravatu a pro dámy jsou šaty a to je přece nejlepší. To ale neplatí pro letní představení. Pán v obleku je za vola, přece kraťasy to jistí a všechno je v pořádku. Letos jsem ale viděla příšernosti. Dáma si oblékla dlouhé elasťáky a na to tričko úplně jiné barvy. To bylo fakt představení. Já si nemyslím, že měla mít šaty, ale elasťáky fakt ne, vždyť je přece spousta krásných šatů a oblečení pro dámy v létě. Elasťáky to vážně nejistí. Můžu si vzpomenout na Ples v opeře. Tam si žena vzala sukni s růžovým peřím, peří bylo v módě, ale ona byla všude, růžová labuť. Růžové peří bylo vlevo, vpravo, já nechci říct, že měla velkou prdel, ale do dneška se bojím. Vždyť přece všichni máme rozum a zrcadlo. Když se nevejdu do svého obrazu, je to asi problém a mám přece ohledy na ostatní, přece se tam taky musí vejít.
Moc se mi líbilo jak mluvil Jan Hrušinský. Já vím, že to je herec a šéf divadla, šel na Shakespearovské slavnosti a šel v obleku a kravatě, vedle něho seděl pán v kraťasích a kdo byl in? To bylo přece letní představení, i on uznal, že byl mimo. Byla jsem na Shakespearovských slavnostech a bylo to úžasné. Vždyť to bylo na Pražském hradě, na Nejvyšším purkrabství, nebe nade mnou a hrad kolem mě, to byla snad romantika. Bylo mi líto herců, protože občas měli na sobě kožich. Všichni jsme ale měli na sobě letní oblečení a oni nemohli. Přesto to bylo velmi krásné a máme fakt výborné herce.
Monika Henčlová