Zaujalo mě několik věcí: ČVUT zahájila zkušební projekt v městské dopravě v Praze. Představte si, že hlasem ovládáte jízdní řád. Dozvíte se, odkud kam chcete jet, kdy vám to jede a kde máte přestoupit. To je přece skvělé, už nemusíte stát na zastávce a doprošovat se kolemjdoucích, zkrátka jste zase samostatnější.
Poslankyně poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Lenka Kohoutová nám vysvětlila, jak jednoduše překlopit občanské sdružení v obecně prospěšnou společnost, nepřijít o IČO a historii a hlavně nemuset používat označení ústav. Je jen škoda, že paní poslankyně sdělovala tyto informace ve chvíli, kdy už jsme je všichni znali. Můj osobní postřeh asi nebude úplně příjemný. Osoby se zdravotním postižením se čím dál tím víc uzavírají ve své minoritě. Toužím po tom integrovat „zdravé lidi“ do našeho světa, a tím zpříjemnit život jim i sobě. Uznejte, že technologie vymýšlené pro nás by zdravým lidem velmi zpříjemnily život a my zdravé lidi potřebujeme při péči o naše těla i duše. Jsem přesvědčená, že se naše dva světy mohou výrazně obohatit. Zdravotně postižený člověk umí žít velmi tvrdý život, doprošovat se o každou maličkost a ještě za to platit. Jak si potom váží „obyčejného“ divadla, koncertu, nákupního centra nebo přírody. Radovat se z maličkostí a vše do poslední chvíle vidět optimisticky to už „zdraví lidé“ vlastně ani neumí. Máte někdo nápad, jak naše dva světy spojit v jeden mnohem bohatší?
