Základní imaginace je o představě louky, potůčku, na okraji louky les a v dálce domy a město. Je vcelku jedno, co si do své hlavy pustíte. Hlavně vám má být příjemně, pravidelně a klidně dýchat a bonus je, že pod nohama cítíte trávu, slyšíte bublající potůček a vítr vám čechrá vlasy. Pozor na vaše alergie na trávy nebo květiny. I v tomto stavu můžete kýchnout až vám to v hlavě zapraská (z vlastní zkušenosti).
Na sobě jsem častým pozorováním zjistila, že při této duševní aktivitě si tělo nesmírně odpočine. Po otevření očí zase mohu chvíli pracovat nebo studovat nebo dělat některou ze svých úžasností.
Po několika pokusech sami na sobě zjistíte, že do vašeho vyfantazírovaného světa se dostáváte čím dál rychleji a prožitek je hlubší. Protože tuto aktivitu můžete provádět kdykoliv a kdekoliv, je to podle mého názoru lepší než se flákát v posteli, cpát se léky na bolest nebo dokonce propadnou do zajetí alkoholu.
Zjistila jsem, že lidé z koncentračních táborů nebo vojáci na frontě nebo otroci řešili své splíny, deprese, bolesti, utrpení a ztrátu důstojnosti právě i takovým způsobem. Když to zvládli oni, tak mě invalidní vozík a mrtvé tělo fakt nezastaví.
Monika Henčlová
