Tak třeba, už sotva mluvím a aby mě asistenti slyšeli, mlaskám na ně. Mým psím holčičkám byl ten zvuk vždycky ukradený, ale až do soboty. Asistentka vařila guláš podle mých pokynů a míchala jak o život. Já na ni aktivně mlaskala, ona však byla zaujata tím gulášem. Vedle mě seděla na židli ta bišončí holčička, koukla jsem se na ni a zoufale se zeptala, co mám dělat. S klidným a něžným pohledem bišonka to vyřešila a prostě štěkla. Asistentce z leknutí vyletěla vařečka, couvla o metr a vyděšeně se na mě podívala. No hurá, konečně si mě všimla. Upravila mi můj posed na vozíku, pohlazením poděkovala pejskovi a dál se věnovala guláši. Chování mé bišončí holčičky je přece typická asistence, no ne?
Ta černá však zajišťovala psí chování. Když asistentce vyletěla vařečka z hrnce až na zem a ona začala se věnovat mě, ta malá černá psí obhajitelka rodu neváhala, vrhla se k vařečce a poctivě ji olízala. Samozřejmě nelenila, vařečku si jazýčkem otočila a neváhala olízat kromě druhé strany vařečky také podlahu. I toto je projevem asistence, vždyť pečuje o pořádek v mém bytě.
Zkrátka mám šikovné asistenční psy, i když v miniformátu.
-
Asistenční minipes
