Další šok mě čekal při primářské vizitě. Zatímco na „dvojce“ seděli členové lékařského týmu za dlouhým stolem a pacientka sedící na židli před nimi si připadala jak při zkoušce, tady byla křesla srovnaná do kruhu a přišedší pacient(ka) usedl(a) na jedno z nich, takže byl(a) součástí uzavřeného kruhu. Bylo to příjemné a povzbudivé. „S čím vám můžeme pomoct?“ zeptali se mě a já jim bez dlouhého přemýšlení vyklopila svůj katastrofický scénář spočívající v mém usalašení se na chronickém pavilónu. „Potřebuju pomoct s přepsáním toho scénáře,“ vypadlo ze mě. Předtím jsem na totéž téma mluvila se svým ošetřujícím lékařem, který ve mně čímsi vzbudil okamžitě důvěru. Nebyl o nic starší než „moje“ lékařka z „dvojky“, takže ve věku to nebylo. Prostě mi byl sympatický. Taky se s ním dalo otevřeně mluvit o lécích. Když jsem se mu zmínila, že lék proti úzkosti, který jsem už nějaký čas užívala, na mě nijak neúčinkuje a že tedy nevím, proč ho vlastně mám brát, prohlásil: “Tak ho vysadíme.“ A já se nestačila divit, protože s takovým přístupem jsem se v Bohnicích do té doby nesetkala. Lékaři přece věděli mnohem líp než já, co mám brát za léky a co ne, a veškeré námitky se setkávaly s nepochopením. Když jsem se tam vracela opakovaně po několika měsících či letech, bylo jim jasné, že to je hlavně proto, že jsem neukázněný pacient a nezobu poslušně svoje pilulky. Že jsem devět let fungovala docela dobře bez léků (a bez hospitalizace) a držela jsem se nad vodou díky intenzivní psychoterapii, to nikoho moc nezajímalo.
Další pozitivní změna pro mě nastala v okamžiku, kdy jsem na oddělení našla letáky zvoucí na publicistickou a literární dílnu do jakéhosi Dobrého místa sídlícího na pavilónu 19. Nemohla jsem se rozhodnout pro jednu z nich; už dlouho mě lákalo věnovat se aktivně literatuře a o nic míň jsem toužila stát se novinářkou - tož jsem chytila příležitost za pačesy a začala navštěvovat obě dílny. A tak se stalo, že jsem se zase o něco víc „cítila být člověkem“ a ne pouze pacientkou, která má předem nalajnovaný program, který musí dodržovat. Ale o tom zase příště...
