Abych zakryla vnitřní zmatek, nasadím nacvičený úsměv s poděkováním, ať už nabídku přijmu (jako dnes, kdy jsem byla po celodenní štrapáci přece jen trochu unavená) nebo ne. Nenápadně se rozhlížím kolem, není-li v tramvaji někdo očividně starší než já, komu bych své místo mohla (nebo měla) nabídnout já. Kupodivu není. Nějak nám ten svět mládne...