Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Povolená droga?

10. 10. 2018

Před více než deseti lety, zrovna když jsem se nacházela uvnitř jednoho ze svých temných (depresivních) období, přišla mi pozvánka na týden s Oshovými dynamickými meditacemi s poetickým názvem Cesta srdce. Krátce předtím jsem „náhodou“ (na náhody moc nevěřím) četla „Oranžovou knihu“, ve které indický mystik Osho popisuje několik desítek „dynamických“ meditací a toužila jsem zažít si některé z nich ve skupině stejně „ulítlých“ lidiček. A tak jsem se sbalila a vyrazila do vesničky jménem Skřidla v Jižních Čechách. Sešlo se nás tam dobrých čtyřicet.

Každé ráno jsme zahajovali den jednou z nejznámějších Oshových meditací, které jsme říkali důvěrně „hučka“ - podle třetí fáze, kdy se skáče do výšky a do rytmu se vykřikuje mantra „hu“. Popis jednotlivých fází - viz http://www.osho-meditace.cz/meditace/dynamicka/. Protože jsem se za každou cenu chtěla zbavit svých černých myšlenek a nadbytečného napětí v těle, dýchala jsem, „bláznila“ a křičela jako o život. Po týdnu meditací (přes den se praktikovaly další, klidnější Oshovy meditace) jsem měla namožená lýtka ze skákání a téměř mi odešly hlasivky z usilovného křiku. Stálo to ale za to. Při poslední „hučce“ už jsem nekřičela; jen jsem si pro sebe tiše zpívala a cítila jsem se vyrovnaně a šťastně. „Nemám ráda loučení,“ říkala jsem pak Chandrikovi, jednomu z hlavních organizátorů, „jen ti chci říct, že jsem tady prožila jeden z nejtěžších a zároveň nejkrásnějších týdnů ve svém životě“. „Teď se chci s tebou rozloučit já,“ opáčil Chandrika a objal mě. Pak už jsem chvátala na nádraží se svou novou kamarádkou Dášou. Byly jsme jak „sjeté“; pořád jsme se smály, aniž bychom měly čemu, a cítily jsme se blaze. K obědu jsem si dala brambory s rýží a měla jsem legraci ze znechucených pohledů číšníka.

Když jsem se vrátila do Prahy, pomohlo mi „uzemnění“, které mi poskytla moje tehdejší psychoterapeutka. Mimo jiné mi sdělila, že jsem ve Skřidlech prožila několik „mystických“ zážitků. A že je třeba vše dobře zaintegrovat do běžného života. Což se mi podařilo. Zažívala jsem pak několik týdnů stav, kdy jsem – na rozdíl od minulých týdnů, měsíců a let – přestala soudit neustále sama sebe a ostatní. Cítila jsem, že já jsem v pořádku a ostatní lidé kolem mě jsou v pořádku, což bylo pro mě něco nezvyklého a velice příjemného. Po těch několika týdnech „droga“ vyprchala a já se pomalu začala vracet do starých vyježděných kolejí. Od té doby jsem si několikrát s menšími či většími úspěchy tento „fet“ zopakovala. Co je ale asi nejdůležitější: vím, že mohu dosáhnout stavu „nesouzení“, ať už jakýmkoli způsobem; stavu, kdy jsem v souladu se světem a sama se sebou. A že to stojí za trochu úsilí. Jste-li z Prahy, můžete si vyzkoušet ranní dynamickou meditaci dvakrát týdně ve studiu „Moteel“ na Smíchově: http://www.osho-meditace.cz/meditace/.

http://www.osho-meditace.cz/meditace/

http://www.osho-meditace.cz/meditace/http://www.osho-meditace.cz/meditace/.

Alena Petříková

Alena Petříková

Vystudovala MFF UK, poté pracovala jako listonoška, programátorka, pradlena, uklízečka, prodavačka ve stánku, pokladní v supermarketu, osobní asistentka zdravotně postižených. Od mládí se potýká s depresemi, momentálně pracuje v Dobrém místě jako peer lektorka a novinářka. Baví ji číst, psát a cvičit taiji.

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |