Víc než měsíc jsem živořila, hlavu plnou nejčernějších myšlenek, klepajíc se všestravující úzkostí. Svítat mi začalo brzy poté, co jsem začala poslušně zobat všechny pilulky, které jsem měla předepsané. Pocity beznaděje vystřídaly jasné plány do budoucna, šedivý svět kolem mě opět získal jasné barvy. Přestala jsem přežívat v posteli pod peřinou, s chutí jsem vyrazila do práce. Možná že existují i jiné cesty k duševnímu zdraví; v téhle chvíli jsem však vděčná za léky, které mi vrátily radost a chuť do života. V duchu děkuju všem svým lékařům, kteří mě na mé cestě doprovázejí.