Dalším zajímavým úkolem bylo namalovat, co bychom si dali do kufříku první pomoci pro chvíle, kdy se ve vztahu (jakémkoli) schyluje ke konfliktu, případně kdy už konflikt propuknul v plné síle. Já jsem měla na svém obrázku velkého klauna vyjadřujícího schopnost zasmát se v okamžiku krize, nejlépe sama sobě, a hned vedle človíčka v meditační poloze. Meditace pro mě neznamená hodiny sezení v lotosové pozici, ale schopnost zastavit se a uvědomit si své myšlenky, pocity a touhy v daném okamžiku. Dále se na mém obrázku objevila knížka jakožto symbol dobré četby nebo osvobodivého psaní a dvě postavičky znázorňující popovídání si s dobrou kamarádkou, případně psychoterapeutkou. Co byste ve svém kufříku první pomoci měli vy?
Pro jeden z posledních úkolů jsme se rozdělili do dvou skupin. Každá z nich si měla připravit scénku, ve které přehrávala nějakou náročnou situaci ze života lidí s duševním onemocněním. Naše skupinka si vybrala třídní sraz s bývalými spolužáky ze školy. Postupně se tam představují doktoři, architekti a jinak úspěšní spolužáci, vyměňují si fotky dětí a vnoučat a do toho se má nějak prezentovat člověk, jehož hlavní „kvalifikací“ je soužití s duševní nemocí. Jelikož v běžném životě je mi bližší spíš role empatického človíčka, moc jsem si užila „protiúkol“: roli po všech stránkách úspěšné ženy, která ubohého „blázna“ pěkně péruje. Druhá skupina si vybral neméně aktuální situaci: nemocnou ženu s malou dcerkou, kterou rodina neustále kontroluje, zda bere svoje léky, a jí je to krajně nepříjemné, takže postupně přestává komunikovat…
Dva dny kurzu utekly jako voda a já už se těším na další.
