Jeden z mých „mystických zážitků“ ve Skřidlech

Je asi tak pět hodin ráno. S několika dalšími nadšenci jsme se domluvili, že si dáme tichou meditaci při východu slunce. V tento den totiž dochází k nezvyklé konstelaci hvězd a má být tedy obzvlášť příznivý čas pro meditaci. Usazuju se v tureckém sedu na karimatce a mžourám do vycházejícího slunce. Mám přivřené oči a jimi vidím jakoby rozmazaně paprsek spojující slunce s místem na mé hrudi, s mým srdcem. Je to jakoby dráha, po níž „jezdí“ světelný paprsek sem a tam. Okamžitě mě napadá paralela s braním a dáváním. I v tomto případě proudí „paprsek“ tam a zpátky mezi dárcem a příjemcem. Od té doby si budu už napořád pamatovat, že každé braní je zároveň dáváním a každé dávání je zároveň braním, že mezi dárcem a obdarovaným není vlastně žádný podstatný rozdíl.