Vyprávěla jsem zase panu psychologovi, jak jsem strávila předchozích několik dnů. Když si vyposlechl, co jsem dělala, vyřídila a zařídila a jak jsem z toho pěkně unavená, že jsem přes půl noci nespala, řekl mi: „Měla byste být na sebe hodnější.“ Jak hodnější? Pomyslela jsem si. Myslím, že jsem na sebe hodná až moc. Do kavárny chodím, navštěvuji břišní tance, nedostatkem netrpím, tak jakápak hodnější. Naopak. Přísnější! Doma nemám ideálně uklizeno, některé skříně jsou přeplněné, na výchově dcer by se také možná dalo ještě něco vylepšit, což vyžaduje jít do konfliktu, měla bych víc pomáhat rodičům… Víc bych toho měla dělat. Víc! Tohle mi doma běželo hlavou. Chvíli jsem se odmlčela a čekala, co mi odpoví moje vnitřní já. A ono odpovědělo: „Víš, jak mi připadáš? Jako vyzáblá anorektička, která si před zrcadlem říká: Jsem nemožně tlustá, měla bych víc cvičit. Víc!“ V mozku mi zablikal výstražný majáček. Tady není něco v pořádku. Zabrousím do mládí. Jak to mamka říkala? „Nejdřív nakrm zvířata, pak děti, potom manžela, až nakonec sebe, co zbyde. Oblečení kup hlavně dětem a nezapomeň na muže. Tobě stačí to, co máš, musíš šetřit.“
Víte, jaký je rozdíl mezi českou a francouzskou ženou? Česká žena za poslední peníze před výplatou koupí jídlo pro rodinu. Francouzka vysvětlí rodině, že peníze došly a sama si pak za ty poslední dojde na kosmetiku nebo ke kadeřnici. Ještě že mám hodného muže, který na mě myslí, dokonce i děti se snaží mi dopřát, abych se necítila ošizená. Kdybych měla jinou rodinu, byla bych možná týraná a opomíjená žena. Takhle to se mnou není tak zlé. Také si nakupuji něco pro radost, sice třeba levnějšího, ale aby mě to skutečně potěšilo. Když se někdy zamyslím nad svým chováním, tak si říkám, že to asi někdy nedělám moc dobře.
Nechci být totiž pro dcery špatným vzorem. Taky chci, aby věděly, že maminka má svá práva. Jednou možná také budou matkami a nechci, aby sebe kladly až na poslední místo. Některý manžel by toho mohl zneužívat.
Někde jsem četla, že žena by měla být sama sobě tou nejlepší přítelkyní. Něco na tom bude. Dobrá, pane psychologu, budu se snažit být na sebe hodnější.
Hana Korbičková
Iva Borak
vloženo 30.9.2012 13:44:48
Včera mi zavolala dcera ze školy. Do telefonu na mě vysypala seznam požadavků, co mám na cestě domů koupit. „Pokusím se koupit aspoň něco k jídlu,“ snažila se zadržet ten příval slov, „pro zbytek dojdeš zítra.“ Vybrala jsem si z jejích požadavků zeleninu, ovoce, balkánský sýr a chleba. Cestou k pokladně jsem do košíku přihodila kytici rudých karafiátů a zaplatila poslední bankovkou ze své peněženky. Koukám, jak krásně rozkvetly :)