Venku je hnusně, nevím, co mám vařit, škrábe mě v krku, bolí mě hlava a mladší dcera už do mne půl hodiny ryje, že to budou blbý prázdniny, když nejedeme k moři ani na nějakou delší dovolenou. Ach jo. Nejradši bych odletěla někam na Mars, i když si nejsem jistá, jestli by to pomohlo. Je na mně vidět, že jsem smutná. „Mami, pojď, vybrala jsem pro tebe dobrou komedii, uvidíš, že ti zlepší náladu,“ láká mě starší dcera. Neodmítnu. Zalehneme spolu k počítači, dcera do něj vloží DVD a už to jede. Brzy se cítím o něco líp. Vybrala dobře. Ona je moje sluníčko. Nálada se mi zlepšila, ale pořád to ještě není ono. „Pojď, Haňulko, namasíruju ti záda,“ slibuje manžel. Ví, že se při masáži krásně uvolním a celým tělem i myslí se mi rozlije blaho. Takže taková nabídka se neodmítá. Pak už se cítím docela dobře, ale pořád mi v hlavě zní slova mladší dcery, její stěžování si a naštvání zaměřené proti mně. A mrzí mě to. Jsem ráda, když jsme spolu zadobře.
Ležím na posteli a pořád jsem kvůli tomu posmutnělá. Přišla za mnou. Chvíli se na mne dívá a mlčí. Přemýšlí. Je to ona, která mi vždycky říká: „Mami nezpívej,“ protože jejím oblíbeným stylem je hip hop, DnB a taneční hudba. Moje písničky z pěveckého sboru, anebo z mého mládí jsou poněkud z jiného soudku. Přilehla si ke mně a dál mlčí. Najednou povídá: „Víš co, mami, zazpívej si, to ti zvedne náladu.“ Překvapeně se na ni podívám. Nemohu tomu uvěřit. To se mi teda ještě nestalo. Rozmýšlím se, kterou písničku vybrat, třeba Dudy z Edinburghu. Svižná píseň, která dokáže rozproudit krev v žilách. Když jsem dozpívala, znovu mě vyzvala: „Tak si dej ještě jednu.“ Vybrala jsem lidovou hanáckou, Páslo děvčátko páva. Vychutnala jsem si přiměřené výšky, které můj soprán ještě zvládne. Ulehčeně jsem vydechla. Dcerka viděla, jak jsem pookřála. „A teď do třetice všeho dobrého,“ nešetří svou štědrostí. „A nějakou veselou, třeba Sokola,“ pobízí mě. Začala jsem si prozpěvovat pochodovou píseň Hoj vzhůru pestrý sokole a dcera tleskala do rytmu. Nevěřím svým očím ani uším. I když je vidět, že to dělá jen kvůli tomu, aby mi udělala radost. „Kdyby mě viděla kámoška, smála by se jak debil,“ komentuje svou aktivitu. Musím uznat, že se maximálně překonala, objala jsem jí a dala pusu. No nemám já to úžasnou rodinu? V takové člověk snad ani nemůže být dlouho smutný. Dobře naladěná se jdu pustit do vaření. A bude to vařeno s láskou, vždyť mám přece tak dobrou náladu.
