Byli jsme z toho celí zaražení, ne z toho, že nás neobsloužila, ale z toho, že ke slovu „Vánoce“, bychom nikdy nedali slovo „fuj“. Je pravda, že s Vánoci je spousta práce: uklidit, napéct, nazdobit byt a okna, nakoupit dárky i zabezpečit rodinu dostatkem jídla a pití. Vždyť to znáte. Ale proč „fuj“? Když je na to času kolik chceme. Protože chci se svou rodinou prožít svátky klidu a míru, uklízím jen přiměřeně, dárky kupuji už po letních prázdninách, abych je koncem listopadu měla už pěkně zabalené a uložené. Na začátku adventu vánočně vyzdobím byt a pak už nás čeká jenom pečení cukroví. Pečeme s dcerami devatero cukroví, podle tradice, ale ne hromady, zkrátka přiměřeně, přiměřeně, abychom se na tyto nejkrásnější svátky roku mohli těšit.
Většina žen na tuhle taktiku ještě nepřišla a dívají se na Vánoce jako na nebývalou pohromu, kterou je nutno zajistit a přežít. Asi taky záleží na tom, jak se kdo na Vánoce dívá. Co od nich očekává. Jestli je kdo prožívá konzumně nebo spíš duchovně.
Kdoví, jaképak budou Vánoce roku 2012? Mayové se svým kalendářem a propočtem konce věků nás straší, jako by už žádné ani neměly být. Na jihu Anglie se objevují v pšeničných polích obrazce mayských a sumerských symbolů, které jsou čím dál tím větší, krásnější a složitější, že to motá hlavu všem, kdo se o to alespoň trochu zajímají. A všechny ty zprávy směřují k 21. prosinci 2012. Mají tedy vůbec lidi bláznit s vánočním úklidem? Mají hospodyňky péct hory cukroví a plenit supermarkety? Má to tedy vlastně vůbec cenu? Tohle všechno cenu nemá a nikdy nemělo. Snad když si to konečně lidi uvědomí, prožijí poprvé v roce 2012 přípravu na Vánoce tak, jak to má být, v klidu, míru, rozjímání v kruhu rodiny a svých blízkých a pak oslaví svátek narození Páně s pravou radostí, která k těmto dnům patří.
