T: „Kdo by tam s vámi byl?“
H: „Já, manžel, mladší dcera s kamarádkou, starší dcera s přítelem. To by se mi moc líbilo.“
T: „To je dost lidí. A proč to nejde?“
H: „Je to příliš finančně nákladné. Prostě na to nemáme. Peníze, které vyděláme jdou na neodkladné výdaje. A šetříme dětem na vzdělání.“
T: „Musí vás na tom pobytu být tolik?“
H: „No vlastně nemusí, i když by to bylo nejlepší. Ale stačila by jenom rodina. To by bylo fajn.“
T: „A musela by to být celá rodina?“
H: „No, mně by se tam líbilo i jen s manželem. Děti nám stejně říkají, že jsme pořád doma, jestli nechceme někam sami jet, aby měly dům prázdný a jen pro sebe.“
T: „No vidíte. Pořád je to nesplnitelný sen?“
H: „Já nevím.“
T: „Kam byste jeli?“
H: „Možná do Karlových Varů.“
T: „Umíte rusky?“
H: „Umím.“
T: „Tak to klidně můžete jet?“
H: „Je to tam drahé.“
T: „Můžete jet třeba jinam?“
H: „Možná do Poděbrad nebo do Třeboně. Tam je to prý také pěkné.“
T: „No vidíte.“
H: „Ale teď to nejde. Šetříme dětem na studia.“
T: „Ale jednou vaše děti dostudují a postaví se na vlastní nohy a co pak?“
H: „No pak by to možná šlo.“
T: „A co vy?“ zeptá se staříka.
K: „Já bych se rád podíval do Vídně?“
T: „A to je tak nesplnitelné?“
K: „Je. Já nemám peníze.“
T: „Kouříte?“
K: „Kouřím. A hodně.“
T: „Kuřte míň a šetřete na Vídeň. Další.“
L: „Chtěla bych jet na cestu kolem světa.“
T: „Tak to je opravdu velmi finančně náročné. Myslíte, že byste to zvládla?“
L: „Asi ne. Ani finančně ani fyzicky.“
T: „A na jednodenní až třídenní výlet do zahraničí byste si troufla?“
L: „To ano. To by šlo.“
