Co s volným časem? Co se životem?

Někdy mám pocit, že v současnosti jsou lidé čím dál tím náročnější při plánování volných chvil. Ti majetnější a zdravější pak někdy nerozumně dávají ve svém volném čase všanc i svůj život. Pouštějí se do různých adrenalinových aktivit, jako by si ani neuvědomovali vysokou cenu svého zdraví. Nebo cestují do exotických krajin, což s sebou přináší různá rizika, například v podobě nemocí, proti kterým v našem mírném pásu nejsme imunní. Nebo se tam setkají s jedovatým hmyzem či zvířaty, které u nás naštěstí nejsou. A tak si říkám, že postižení lidé, kteří pobírají invalidní důchod ani nejsou nějak znevýhodněni, protože se díky okolnostem takovýmto rizikům vyhnou. Do „adrenalinu“ nejdou, protože mají rozum a váží si svého už i tak narušeného zdraví a stejně tak často přistupují i ke vzdálené exotice, na kterou si ani nemohou z důchodů našetřit. O to víc si možná dokážou vychutnat úplně obyčejnou procházku, výlet po krásách naší vlasti, rozkvetlou zahradu či park nebo poležení u rybníka.

Ženy jsou ve vyplňování volného času zvýhodněné oproti mužům, protože se dokážou věnovat ručním pracím jako je vyšívání, pletení, korálkování, vyrábění keramiky atd. Z jejich rukou pak vychází krásné věci, které udělají radost jim anebo těm, které obdarují. Pro všechny pak může být inspirující práce na zahradě ať už užitkové či okrasné. Dokonce i princ Charles „považuje práci se zemí jako velmi smysluplnou“.

Co tedy se životem? Matka Tereza sepsala jeho Hymnu:

Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hrej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni ji. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho.

Ono totiž ve skutečnosti nejde o to urvat co nejatraktivnější zážitek, ale být spokojený tam, kde jsem, s tím s kým žiji, s tím, co mám a hlavně sám se sebou.

Hana Korbičková