A někdy jsem nešťastná. Když je mi zle. Když se něco zlého stane „mým“ lidem. Když se mi nedaří.
Někdy jsem roztrpčená. Když sleduji naši politickou scénu. Když vidím nějakou nespravedlnost, korupci kam se podíváš, neomalené chování k slabším či bezbranným…
Naučili jsme se říkat, že jsme šťastní když…. A většinou vyjmenujeme to, jak na nás působí okolí. Ale ve skutečnosti je štěstí v něčem jiném. Je i rozdíl mezi radostí a štěstím. Štěstí je ještě o stupeň výš. Štěstí ale musí vycházet z nás. Z našeho nitra. Kolik vět bylo řečeno na téma štěstí a kolik přísloví. Je to něco, co každý chce, co hledá. To, že máme často štěstí na dosah ruky, říká například africké přísloví: „Až kvůli štěstí projdeš celý svět, zjistíš, že stálo před tvými dveřmi.“ Ve stejném duchu je i přísloví německé: „Se štěstím je to jako s brýlemi. Často je marně hledáme, a ony nám sedí na nose.“
To, že štěstím není úspěch a majetek, vyplývá i z věty Jana Wericha: „Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí – čím jsou drobnější a čím jich je víc, tím je to jejich štěstí větší.“
Že štěstí vychází z nás samých, podpořil svým výrokem i John Lennon: „Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe.“
Úvahami o štěstí se zabývali lidé i v dávné minulosti. Například Epiklétos řekl: „Je jenom jedna cesta ke štěstí, a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.“ A tak bychom mohli pokračovat dál. Pro mně je štěstí už jen to, že se ráno probudím a svítí mi slunce do ložnice.
