Jednoho rána se probudím
a
slunce bude svítit jinak
jasněji

A
nebe modřejší bude
i
ptáci budou zpívat
krásněji

Bude to už jiné ráno
ráno plné
naděje…

Sedím na břehu řeky
a voda plyne…

Až někam
za obzor…

Průzračná a chladná…

Bere sebou bolest mou
i vzdor…

Les je tichý chrám
Všechny pěšiny
v něm
znám

Jdu vstříc naději
zítřejší
Ve svých stopách nechám
smutky
včerejší

Les je tichý
chrám…

Jsem noční poutník …
Kráčím tmavou ulicí
Je chladno
a déšť mi stéká
po lících

Jsem déšť
a
prším slova…
Padají ze mne
zas
a
znova
do kaluží vět…

Jsem déšť
a
hasím svět,
který beznadějně hoří…
padají kapky vět
já
chci se vrátit zpět
zatímco
stékám směrem k moři…

Dvě osamělá srdce
na planetě …

Dva trosečníci
v  pustém světě …

Dvě svíce
které ve tmě září
a
mé rty na tvé
tváři…

Vystoupit z noci věčné…
Jít až do slunce
nechat se oslepit jeho září
a
cítit jeho teplo na své tváři
nastavit mu celé tělo
rozmrazit svou černou duši
a
pak říct ti
jak moc
ti to
sluší….

Ztracen v čase,
který není můj
znovu
zas a zase
v noci ze snu křičím
stůj…

Ztracen v čase,
který zdá se tolik nejistý
a tak znovu
zas a zase…
díky Bohu
že jsi
ty

Kříž u cesty…
Zdálky svítí
Ježíš
pozlacený


Kříž u cesty…
Prostý a obyčejný
A přesto
krásný