Prožitky jsou vínem
Na něž není nádoby
Proto nám protékají mezi prsty
Jakobychom krváceli.

Lída čte
Den Trifidů
Na zahradě

Brzy se začne
Děsit
Že po ní půjde tráva

Dnes jsem smutně odstraňovala
Schlíplou mrtvolu kaktusu
Zbyla z něj jen ostnatá kůže
V koši červi pokračovali v oslavách

…

Nádherný rudý šípek
Protrhává
Temné plátno podzimu

…

Lída se raduje
Že dozrály ořechy
Ale mně krvácí srdce
Západem slunce léta

Korálky azurové
Dopadají jako kroupy
Z nitky roztržené
Na dlážděnou zemi
A jak prší jejich smích
Já zpívám si tuze radostně
Se sluncem v dechu
Ó travičko zelená
Dnes dobře je mi.

Svět je nespravedlivý, aby byl pestrý a barevný. Hloupost je roztomilou hnědou barvou koček, a psů. Kráčí stejně hrdě paletou života jako bujará rudá chytrost, liška ušatá.

Svět je nespravedlivý, aby byl svobodný, spravedlnost spoutává, jak vězni dobře znají ze svých cel, kde si odpykávají svůj spravedlivý trest.

Spravedlnost je podivný bastard, kterého zrodila závist, stejně zlý jako jeho matka. Jako dráb prochází světem sledujíc, zda dostatečně trpíš a pachtíš se. Bavíš-li se, jsi-li šťasten, patří ti odsouzení.

Dráb Spravedlnost má vyklované oči.

Kočka má ráda
Mé nervózní nohy
Vrhá se na mé
Neklidné prsty
A hryže
- Úzkost je pro kočku.

Je tak dobré
že bydlíme v bytě
po staré mrtvé paní

Zbyly po ní
poklady tepla domova
tácky mateřské lásky

Podnosy na kterých nám
maminka nosívala jídlo
do postele když jsme churavěli

Proto je má chřipka
nalezení ztraceného ráje,
holubí dům, bílej štít.

Růžové červánky.
Ztemnělou zahradou běží
krásný mouratý Gigolo

A za ním zlehounka
Ale najisto
Černobílý Don Juan

Čemu ses to propůjčil,
Mourečku, kocouří děvečko,
Chudáčku teplá,
Že celá ves se za tebou schází?

Copak tě černý Uhlík
V krbu rodinném
Už přestal hřát?

Nebo tě on zaprodal
Když teď stojí opodál
A ani nevnímá to rejdění?