Páni, co to leze v trávě,
housenka se neses právě.
Na svých nožkách cupitá,
pod ní louka rozvitá.
Zastav se housenko na chvíli,
proměň se v kuklu motýlí.
Čas tvou proměnu dokoná,
vylétneš k světu dokořán.
Sluníčko tě pohladí po těle,
já jsem Motýl, přátelé.
Dřív byl jsem housenkou snad
a uměl jsem jenom žrát a spát.
Dnes motýlem jsem vážení.
Z květu na květ létám bez ptaní.
Hleďte na mne, ta nádhera,
doširoka křídla rozvírá.
Na květ zvolna usedám
ze života radost mám.
Za to může proměna,
jsem krása z rosy zrozená.