Zvedl bych tě z místa,
tak pomohl bych ti,
vyslechl bych tě,
dal bych ti peníze,
našel bych ti práci,

abys o několik let později
mohl otevřít svůj vlastní podnik,
odpustil všem nepřátelům
a přijal vlastní zaměstnance,

přestože jsi vyšel také z chráněné dílny

a nedíval se škaredě na ty,

co tam z nějakého důvodu museli zůstat.

Bordel do bordelu.
Světlo do kostela.
Tmu do tunelu.
Lásku do klína.
Hluk na koncert

a cit pro píšťaličku.

Kam s tím?

To se mě ptáš, ty celá,
než přijde tvoje hodina...

Čekáš jaro se slzami na krajíčku,
ty můj tajemný zítřku,
ty mé pondělí,
ty má soboto,
ať se co chce ještě stane,
nechci přijít o jistotu,

1. zadek.
2. zadek.
3. zadek.
4. zadek.

Prasklé záchodová prkénko.

5. zadek.
6. zadek.
8. zadek.

Prasklé záchodové prkénko.

Jejich zadek.
Náš zadek.
Tvůj zadek.
Jeho zadek.

Už je všechno v pořádku.

Byl by hřích neobejmout tě, lásko má
byl by hřích odloučit se od tebe, krásko má
svůj mundúr vojáka jsem již odevzdal
bolestivou vojnu prodělal
A nyní si přeji býti jen tvůj
a aby nad námi ochranou ruku držel sám velký mocný Bůh

Toliko bolesti prožívala má duše
když brala životy druhým z nehostinné buše
Já však více nehodlám teskniti
to ti chci nyní důvěrně sděliti

Chci jen tebe na rty líbat, lásko má
pro tebe tu navěky být, krásko má

Byl by hřích nemít hřích
prahnout po tvé lásce
vděčný za to být, kát se
na rty tě líbat
tvé srdce láskyplně vzývat

I utíkal vlčák Tom domů
přes hory a pustiny
kde osud nehostinný pokoušel ho
v údolích válkou přeměněných na ruiny a rokliny

I zalily se oči němé tváře slzami
pokaždé když na opatrovnici vzpomenula si
nohy necítíce
znavena dlouhým putováním krutě trpíce

Tu rána z válečné pušky náhle zazněla
načež vlčáka Toma málem zabila
on však v sobě vždy sílu našel
cestou k domovu statečně se trmácel

Tak kousek po kousku
srdnatě spěl přes celé Rusko k Polsku
k domovu svému ve Varšavě
jíž válka změnila vlivem své nenávistné kampaně

Chtěla bych být štíhlá.
Tak nežer tolik.

Chtěla bych se pěkně oblékat.
Krásné postavě sluší i pytel.

Chtěla bych být bohatá.
Kdo šetří, má za tři.

Kdo krade, má za deset.

Květiny umírají ve stoje,
a ten, kdo prodává je,
nemůže myslet na všechno.

Ta slza byla moje
a štěstí nám někam uteklo.

Ráno postel a pak kostel,
nejdříve postel a pak kostel,
rychle postel, rychle kostel,
teď už pouze kostel,

tak jsi to chtěl....

Helenko, jak se jmenuješ?
No přece Boženka.




(autorem ilustrace je Akalod)