aneb jedna (ne)pravdivá story o jednom (ne)jmenovaném dámsko-pánském časopisu

(I)

Když se žena zamiluje do ženy
Je to téma na titulku Pro ženy
Je to tak
Proč si lhát
Pojď si hrát
Zvolil sis sen


(II)

Když se muži zamilují do muže
Horko těžko jim to v něčem pomůže
Je to tak
Nač jsi lhát
Řvi si dál
Pro ženy jsme

Naprosto nevzrušeni
Mi říkají
Sejdeme se v roce 2016
Ta závratná cifra s nimi ani nehne

Lída pověsila na stromeček
Jakousi kakofonní ozdobu
Neměla naději
V tak dokonalé konstelaci
Ozdob které jsem na něj navěšela
V meditativním rozpoložení

Sushi si mi stele v žaludku
Slastně se rozvalilo v peřinách
V představách se stále ještě plazí
Proužky syrového lososa
Wasabi dohořívá v krbu úst
V kuchyni kočka hoduje na řasách

Damian Tom Tom
Je Damian Tom Tom
Muž se zvláštním jménem
Je Damian Tom Tom

Pokud chceš facku
Neříkej em
Dama tak uráží
Když se navážíš

Pokud chceš flašku
Tak říkej té
Dama tak konejší
Když ho potěšíš

Damian Tom Tom
Je Damian Tom Tom
Muž se zvláštním jménem
Je Damian Tom Tom

Pokud chceš facku
Neříkej en
Dama tak uráží
Když se navážíš

Mé rty se dotkly růže
vetknuté do Tvých vlasů
zlatavě se lesknoucích
v poledním prašném dni.
Trny se zaryly hluboko
do něžné kůže
a já rozedrána
jemným dotekem
radostí krvácím
v pevných poutech
Tvých silných paží.

Poetická ochutnávka z připravovaného románu

Mladík pomalu do knihovny spěl
kde knihu chtěl zapůjčiti si
Měla o vodních tvorech pojednávati
a on hodlal studovati je

A tak okolo deváté ranní
vydával se pokaždé cestou necestou
cestičkou ze svého domku na náměstí
kde mu na pozdrav zpívající fontána kynula

U ní mladík na lavičce spatřil dívčinu seděti
jak do objemného svazku pohroužena jest
i osmělil se a přisedl si k ní
s otázkou co zajímavého čte to

Dívčina oči od patnácté stránky odvrátila
se zájmem na mladíka pohlédla
Ten tu samou otázku položil jí
a poté se jako Hubert představil

Dívčina váhala se sdělením svého jména
vždyť tohoto mladíka od pohledu neznala
a přeci jako by mu zakrátko podléhala celá
to když se jí do pomněnkových očí znovu uhrančivě zadíval

Jenom se bojím
Aby mé černé srdce
Nepuklo
A lidé neviděli
Tu ohyzdnou
Mokvající
Černou růži
Která se vyvalí
Ze sevření těla
Jako rozzuřený vetřelec.

Chudoba chutná jako chléb
Ne jakožto vězeňská strava
Ale chléb Páně

Její chuť je jasná
Vynikne mezi ostatními požitky

Chudoba chutná jako chléb
Kterého si vážíme
Že je ho málo
A můžeme se na něj plně soustředit
A plně se mu oddat.