Cesta do nebe není nijak složitá, je vydlážděná samými obláčky ve tvaru rozprsknuté cukrové vaty na dětské tváři. Možná byste se divili, kolik lidí a jiných mimozemských potvor (přece si nemyslíte, že máme nebe rezervované jenom pro sebe), tam jednoho krásného dne, i noci, skončí.
Já mám takovou teorii, o kterou se s vámi ráda podělím. Není peklo jako takové, nebude kolem nás jednou, až naše tělo budou požírat červy a naše duše ho opustí, poletovat čertík a bodat do našeho objemného zadku vidlemi. Věřím v karmu a to v překladu znamená, že na každou svini se voda vaří. Ale aby to nebylo tak jednoduché, karma je nejen to, že vše zle bude po zásluze potrestáno, ale i to dobré bude odměněno. Vážně! Žiji už natolik dlouho, že jsem si na tenhle řád zvykla a snažím se v něm nějak …. Fungovat, to je to slovo co hledám.
Taky věřím v reinkarnaci. Naše duše si tu prošli spoustou životů a ještě si jich bohužel i bohudík několik prožijí. Viděla jsem to na vlastní oči, ale málo kdo to pochopí. Protože a přestože jedno nemusí nutně vylučovat to druhé.
Každý ať si věří v něco jiného, ať si třeba věří v toho pekelného zplozence, že ho bude píchat do pozadí.
Chtěla jsem se pouze nad touto myšlenkou pozastavit. Přemýšleli jste někdo, co bude “až tu nebudeme“?
Ujížděl jsem krajinou překrásného Slovácka, kde se nabalovaly první lístky na hlavách vinic...Vesnice upravené do jarní podoby, sem tam pár narcisů, tulipánů a jarních trvalek. Všechno už vonělo jarem, krajina byla zalitá sluncem a po pošmourné zimě jsem vnímal všechno tak nějak intenzivněji. Jsem profesionální řidič – kamioňák. V danou chvíli jsem zpomalil a rozhlížel se s obdivem po těch rozsáhlých souměrných sadech, které signalizovaly skvěle odváděnou práci pěstitelů.. .Doslova mne to fascinovalo... Byla to nádhera, která pohladila mé oko i duši...
Nicméně musel jsem pokračovat v jízdě, ještě mi zbývaly 2 firmy, které čekaly na dodávku materiálu. Docela to šlo rychle a i když jsem to nepředpokládal, získal jsem tak časový náskok a mohl bez problémů jet dál, s vědomím, že mé profesní povinnosti pro dnešek skončily. Ubytování jsem měl zajištěno na hotelu v Olomouci. Zbývalo mi něco kolem 150 km na dojezd. Za vesnicí Huštěnovice, kousek před moravskými Babicemi, jsem zahlédl na cestě ženu, která se potýkala s odstraněním defektu. Usmál jsem se. Bylo evidentní, že nevládne fyzickou silou a už vůbec ne heverem. Překládala ho z jedné matice na druhou. Zastavil jsem a nabídl pomoc. Byla mile překvapená. Už ani nedoufala, že se domů dostane na čtyřech kolech, nýbrž po dvou končetinách. Problém jsem odstranil a paní mohla dokončit svou jízdu k domovině.
Literární tvůrčí dílna pro všechny, kdo vědí, co je život. Píšete básničky, povídky, fejetony? Vedete si deník nebo se pokoušíte o román? Máte ambici vyjádřit literární formou svůj názor na svět? Naše literární tvůrčí dílna je vám k dispozici.
Napište nám na e-mailovou adresu dilna@lidemezilidmi.cz, co od své účasti v tvůrčí dílně očekáváte, abychom se mohli dohodnout na způsobu spolupráce.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |